Nejdřív si Petr myslel, že bude žít v přepychu, protože se nastěhoval do jednopokojového bytu s terasou, spoustou knih, rádiem, televizí, postelí, několika stoly, prostě bylo tam toho hodně. Jeho štěstí ale netrvalo dlouho, protože hned druhý den se musel přestěhovat do pokoje bez terasy, bez knih, bez rádia, bez televize, prostě bylo tam toho málo.
Pokoj byl velmi malý, Petrovi stačilo necelé dopoledne na to, aby přešel z jednoho konce na druhý, a ještě při tom stihl rozdělat oheň.
Pokoj měl šest oken a bylo v něm šest květin. Jedno okno byly vlastně dveře na balkon, který byl velký právě tak, aby se ty dveře daly do něj otevřít, a před dveřmi stála obrovská květina, která si myslela, že pochází z deštných pralesů, a proto si uzurpovala i druhé okno.
Před třetím oknem stála květina skromná a přítulná; trochu zakřiknutá a těžkopádná byla třetí květina u čtvrtého okna, páté okno hlídala květina vážná až velevážná, a u posledního okna se tísnil větinový benjamínek se sestrou té z deštných pralesů, která si dělala nárok na první dvě okna.
Přes den si vážná něco broukala, večer si pak přítulná a těžkopádná něco šuškaly, zatímco pralesářka je okřikovala, její sestra hrála celou noc pasiáns a ostatní květiny ji přesvědčovaly, že bez karet to nemá cenu.
Žádné komentáře:
Okomentovat