Je ošklivé dělat si z cizích lidí legraci

Ale občas si nemůžu pomoct.


Cink cink cililink. Naléhavé zvonění, tak tedy otevřu. Jsou dva a nejsou to svědci Jehovovi. Dobrý den, my tu děláme takový průzkum blabla a vy máte jistě pevnou linku, tak nám řekněte, od koho ji máte.

Swisscom, říkám a čekám, co bude dál.

Ahá, Swisscom, a pán si poznamenává něco do svého bločku a slečna se usmívá. A teď si představte, že kdybyste přešel k Sunrise, tak blablabla...

Tak odtud vítr vane. Chudáčci malí. Ale přece jim nebudu říkat, že se za pár dní stěhuju. Víte, já mám ale od Swisscomu ADSL, takže nemůžu přestoupit k jinému operátorovi.

Protiútok je okamžitý. ADSL za 49, že (soustrasný pohled, povzdychnutí), tak koukněte, my vám dáme ADSL za devět devadesát.

No to je sice hezký, ale já tu smlouvu se Swisscomem nemůžu vypovědět.

Ale kdo tu mluví o smlouvě, to nikdo nechce, podívejte se, vy se nám upíšete, a jak ta smlouva v říjnu nebo v listopadu skončí, hned vám to převedeme k nám, tady máte letáček.

Jo ták, to je ale jenom 150 kilobitů, já mám za těch 49 šest set. A smlouva mi skončí za osm měsíců.

Prosímvás, šest set nebo sto padesát, ono je to ve skutečnosti stejné, to ani nepoznáte. Ale co my vám hlavně nabízíme, to je levné volání, můžeme dál?

Tak tedy jdou dál, do odbydleného bytu, ale ničemu se nediví, jen ten pán obdivuje můj malý počítač (pokuste se navázat přátelský kontakt) a vysvětluje, že slečna je dnes nová, tak ještě nemluví, jen se dívá.

Podstatné je (snažte se udržet oční kontakt), že můžete ušetřit. Hned teď můžete zavolat na speciální linku Swisscomu, je zdarma, nic vás to nebude stát, a požádat o převedení pod Sunrise.

To se mi zdá logické, tak přikyvuji, že můžu.

Tak prosím, zavolejte!

Nechci. Musím uznat, že jsem ho vykolejil jen na maličkou chvíli.

Prosím?

Můžu, ale nechci.

No... podívejte, tady máme takový formulář, ten jenom v rychlosti vyplníme...

Moment, jestli chcete, abych něco podepsal, tak vás upozorňuju, že nic nepodepisuju.

Ale kdepak podpis, vůbec ne! Je to takhle. Nemyslete si, já z toho nemám vůbec žádné peníze, o mně tu nejde, mně je to úplně jedno, ale jde o vás, jestli chcete ušetřit. Pokud chcete platit pořád hodně, tak je to vaše věc, ale já se vám snažím ukázat cestu, jak platit méně.

A vytahuje ten formulář, ve kterém je úplně dole kolonka pro podpis, a já opakuju, že žádnou smlouvu nepodepíšu, protože už jsem smluvně vázaný jinde.

Ale tak to vůbec není! Tohle vůbec není žádná smlouva, to je jenom přihláška k našim službám! A když si to zítra rozmyslíte, stačí zavolat a všechno zrušíme, tak podívejte, tady je jméno, telefonní číslo, podpis...

A do toho si položí na stůl blok, do kterého si mě poznamenával, a já vidím spoustu křížků a taky domeček a dvě letadýlka.

Srandy už myslím bylo dost, a tak vytahuju faktury od Swisscomu.

Já tomu pořád nerozumím, tady mám fakturu. 49 za ADSL mi zůstane, 25 za pevnou linku taky -

Ano, a veškeré ostatní platby, všechny platby za volání, kde to máte -

A bloudí prstem po faktuře, hledá ten správný řádek, až mu jej konečně ukážu. Je na něm napsáno 1 frank. A teď se s tím poper.

To bude nula, chcete ušetřit, tady prostě bude nula, protože máte hodinu volání zdarma, a ruka mu zabloudila k té celkové částce 75 franků, kolem ní krouží propiskou a opakuje, jak to bude nula. Tak jej mírně vracím k jednomu franku.

A pak se proviním proti všem těm letem na školách, protože si dovolím tvrdit, že jeden frank nebo žádný frank, to je totéž. Až se zhrozím, co jsem to vlastně řekl, a tak se opravuji: Velký rozdíl v tom není.

Pán od vycházejícího slunce tuší, že bude muset vzdát. Ještě několikrát se pokouší o vyzdvižení výhody hodiny volání zdarma, a už je tu poslední zoufalý pokus.

Ono se zdá, že to není hodně, ale to máte frank měsíčně, za takový rok (ale vidí, jak se tvářím, tak tuto závažnou myšlénku ani nedopoví), ale to jste třeba volal málo, v jiných měsících se může stát -

A to je ten moment, kdy přes červencovou fakturu, nad kterou se bavíme, pokládám červnovou a květnovou a dubnovou. A všude je nula, ten jeden frank bylo maximum.

Pán si ukládá zpátky do tašky přihlášku, co není smlouvou, a společně se slečnou odchází. Vzájemně se častujeme, jak už to tu bývá zvykem, přáním všeho pěkného, hezkým dnem a ubezpečujeme se, jak nás to všechny ale opravdu těšilo.

Předpokládám, že ti dva netuší, jak moc dobře je do bytu slyšet vše, co se odehrává na chodbě, a tak se za kukátkem těším na nějakou tu pěknou tečku.

Pán nezklamal. Rozhodil rukama, opřel se zády o stěnu, oči v sloup, pak vykřikl něco o jednom franku a vzápětí použil slov, která ještě tak úplně neovládám.

Nebo se tak aspoň ve slušné společnosti tvářím.