O hrozném dilematu

Spatřil jsem návštěvu, autem sem přijela, chtěl jsem jí zazpívat, ona se opila, zůstal jsem o vodě, o chlebu, bez vína, i byt mi zničili, teď píšu z kravína...

Přijede mi vzácná návštěva. Na podání ruky dojde, ba i na ten kaviárek. Čím ale jiným přivítat, kromě pecnu a soli, než českou písničkou!

Jenže. Ono to má rádo Nohavicu. Toho agenta. A učit se nějakou píseň od agenta, není to až příliš? Já vím, náš pan prezident pořád mluví o tom smíření, že teda jako v každém z nás je kousek toho komunisty, a kdo se rekreoval s revolučním odborovým, ať mlčí.

Ale že by to mělo zajít až tak daleko, že Nohavicovi sundám z nohavice tu cedulku "nehrát, nezpívat"? Jenom kvůli tomu, že i z ženevského nádraží odjíždějí vlaky každých patnáct minut?