Oněgin

Mladý nadějný choreograf bloudí přízemím knihovny. Balet, balet, ale na jaké téma! Mladý nadějný dumá, přemýšlí, rve si vlasy.

V ochozu nad ním – studentka. Listuje salátovým vydáním Evžena Oněgina. Vzdychá, pláče, obrací stránky. Neudrží pozornost; zakolísá. Pár náhodných stránek se snáší do přízemí. Tlumený výkřik, krátký vzdech.

Na jaké téma! Mladý nadějný roztržitě sbírá spadlé listy a čte: Я к вам пишу – чего же боле? Ježiš, to je silný! To bude balet!

Shrábne listy a utíká pryč. Doma nad tím pak sedí. Jako by to nebylo celé, jako by něco chybělo. Pozná to někdo? Nepozná!

Oněgin. Balet o třech dějstvích.

První dějství. Ona touží po chlapci, leč žádného nemá. Tančí a sní: Jak přijde, jak bude krásný, jak ji bude mít rád. Ale je to jen sen.

Druhé dějství: On tančí, že píše dopis. Píše jí, jak po ní touží a jak jej ta touha stravuje. Vyčerpáním usíná, nestačí se ani podepsat.

Třetí dějství: Lenský umírá a Taťána se provdává za Gremina. Olga už nepřijede, má spalničky. Chůva utěšuje Larinu, ale ta hrdě nese svůj žal. Možná Lenského tajně milovala. Když se Oněgin vrátí a začne se Taťáně kořit, ta jej přísně vykáže ven – již je příliš pozdě na lásku. Závěrečný akord bezvýchodnost celé situace jen zesílí.