Země zaslíbená

malárií a cholerou oplývající

Před odjezdem do Indie se doporučuje očkování proti břišnímu tyfu, proti poliomyelitidě a virové hepatitidě typu A, při delším pobytu i proti typu B, popř. proti meningokové meningitidě a japonské encefalitidě. Každý by si měl zkontrolovat platnost očkování proti tetanu. Značné je riziko nákazy malárií. Doporučuje se chemoprofylaxe chlorochinem v dávce 300 mg báze jednou týdně v kombinaci s proguanilem v dávce 200 mg jednou denně. Je také možné pohotovostní samoléčení meflochinem (Lariam).

Velkým problémem cizinců jsou průjmová onemocnění. Zpravidla se jedná o tzv. cestovní průjem, jenž se dostavuje čtvrtý až pátý den po příjezdu do Indie. Pokud po 2-3 dnech neustane, je třeba vyhledat lékaře, neboť by se mohlo jednat o amébózu (včetně jaterního abscesu) nebo baciliární dyzenterii, častá je též lamblióza a na venkově cholera. V období od listopadu do května se zvláště v severní Indii (včetně Dillí a okolí) vyskytuje meningokoková meningitida.

Vážným problémem je v Indii vzteklina; vzhledem k značnému riziku nákazy se doporučuje chránit se před volně pobíhajícími psy. V pohraničních oblastech sousedících s Tibetem a Nepálem existuje v době od srpna do listopadu riziko nákazy japonskou encefalitidou, ta se vyskytuje i na nejjižnějším cípu Indie v době od března do května. Místní obyvatelé jsou často nositeli různých tropických nemocí, jež jsou přenosné i na cizince (např. horečka dengue). Pobyt v terénu je spojen s nebezpečím uštknutí jedovatými hady. Značné je riziko nákazy HIV. Například v Bombaji je HIV-pozitivních téměř 50 % prostitutek a 1 % dárců krve.

zdroj: zamini