Někteří lidé by snad čokoládu ani mít neměli

Protože pak jsou po ní někteří úplně jiní lidé tlustí.

Sobota byla náročná. Probudil jsem se s bolestí v krku, pod lopatkou, u páteře, na koleni, stehnech a dalších zákoutích mého těla. V pátek večer jsme totiž byli na Matějské a má vlastní žena do mě tak vrazila, až jsem vypadl z autíčka.

Po skromném obědě jsme se vydali do nelítostné severské divočiny, na Prosek, za mým synovcem Václavem, který slavil své druhé narozeniny. Přes mé protesty, že má ještě rok čas, dostal tento tříkolku s náhonem na zadní kola, a než jsem stačil pojíst pár chlebíčků, už pronikl do komplikovaného systému a usilovně jezdil z pokoje do pokoje.

Při té příležitosti jsem se dozvěděl, že já dostal tříkolku ještě v mladším věku, leč prý jsem o ni vůbec nejevil zájem - raději jsem si četl.

Večer již opět patřil Vinohradům a především Ludwigovi. O účast na jeho oslavě byl takový zájem, že jsme mnohé museli odmítat. Jako první, s předstihem, dorazila Bruno s mužem. Bruno má za pár dní rodit, a prý by byla velmi ráda, kdyby se to spustilo přímo na oslavě. Já šel proto zkontrolovat náš třícestný ventil, abychom měli dostatek teplé vody, a přežehlit pár prostěradel. Kulida mezitím připravila nůžky na nastřižení a barevné šitíčko.

K žádné akci nakonec nedošlo, naštěstí. Nemám totiž ani zbla představy, co se s těmi prostěradly a teplou vodou dělá.

A pak už to šlo v rychlém sledu: Smilla, Lobo s F., Astma. Obžerství! Proslavený cheesecake, ještě neproslavené, ale přesto vynikající čokoládovo-banánovo-piškotové jednohubky, panenský bílý tramín červený.

Jak píše sám pan doktor Pribynáček ve své slavné knize, v kapitole Deserty a proč je jíst právě v půl deváté, volal Lobo, je nutné jíst deserty právě v půl deváté, přičemž půl devátá právě udeřila!

Tušil jsem, co bude následovat, a jestli jsem se v něčem mýlil, tak snad jen v rychlosti, kterou to následovalo. A opravdu, jen co Lobo zhltlhlthl desert, již se dožadoval svého oblíbeného nápoje: Nebylo by chi-chi?

Co je čiči? zbystřili ostatní, i Ludwig přiběhl. Chi-chi, vysvětloval Lobo, je zvláštní nápoj žlutavě narůžovělé barvy, který mi ladí k očním stínům.

A tak tedy bylo chi-chi a byly i další koktejly, až začala společnost korodovat a rozpadat se. Zůstali jen ti nejsilnější.

Pustili jsme jim film o lidech, kteří se měli rádi.