Večer s Gočou

Čekání na první strajk.

Enimen mě často varovával - zvát do naší společnosti Goču? Toho raději nechces potkat. Bude řvát, chlastat, urážet, půlku hospody vymlátí.

No vidíte, a přitom je to takový nenápadný, tichý, zakřiknutý chlapec. Dlouze hledí na dráhy, občas kouli polaská.

Já poprvé na těch kuželkách. Když jsem bowlingovou kouli již pošesté za sebou neomylně umístil do žlábku, vzal si mě do parády Ax - a představte si, stačí víc mířit a míň myslet.

Ale stejně, je to vůbec sport? Nezdá se.

A ten strajk nepřišel.

9 komentářů: