Jak je to smutné, když se dřevěný přítel z okna naproti otáčí zády...
$$OBR89521$$
Ale třeba se jednou otočí. Ostatně, je to také nový přírustek do této pozoruhodné pražské ulice, tak v centru a přece tak klidné, že se v ní minulý týden bobovalo...
Sníh už slezl. - Já se zuju a boty nechám před dveřma, volá návštěva, sotva otevřu, - před domem jsem šlápl do hovna a nejde to dolů!
Co je proti tomu tichý smutek dřeva...
Tak tahle fotka dala mým jarním smutkům zcela nový směr...
OdpovědětVymazat