Olmer chce odsun z území Karlína

Sbohem, paní Uhlíková.

Tak tedy naposledy, na rozloučenou: Paní Kelcová, celá rozčílená, zvoní na paní Uhlíkovou.

Pani Uhlíková, já se nemůžu dostat do bytu, nejde to vodemknout!

Neni možná, kasá se paní Uhlíková, ukažte klíče, kerej to je?

Že prej ten velkej, žlutej - ale nejde to, ani paní Uhlíkové.

Co já budu dělat, lamentuje paní Kelcová, dyť já mám hlad jako tygr!

Ňáký chuligáni vám tam nacpali sirky, to bude asi vono, indukuje paní Uhlíková a stále se snaží vecpat klíč do zámku. Tenhle žlutej, jo?

No jo, ten žlutej, přikyvuje paní Kelcová, a pak ji to dojde - já už vim, nejsme my ve špatným patře?

To nejsme, protestuje paní Uhlíková, ale paní Kelcová rozvíjí svou teorii dál.

Já zmáčkla špatný tlačítko ve výtahu, my jsme jinde, poďte, pani Uhlíková, musíme vo patro níž, tady bydlej Hromádkovi.

Ale né, volá paní Uhlíková, tady bydlíte vy, jsme ve třetim, koukejte. Ale není na co koukat, žádné označení patra tu není, jen na výtahu, a ten staví v mezipatře, takže to mate.

Koukněte, tady máte na dveřích cedulku Kelcová, tak tady bydlíte, chytá se konečně paní Uhlíková, jenomže na paní Kelcovou je cedulka příliš malá.

Já vám řikám, že jsme ve čtvrtym. A to už musí paní Uhlíková vlastním tělem bránit paní Kelcové, aby se vydala ze schodů dolů.

Pani Kelcová, osvítí náhle paní Uhlíkovou svatý Kurt, patron všech logiků, přece - dybysme byly ve čtvrtym, tak na mě nemůžete zazvonit, to bych tu nebydlela!

To je argument na pováženou. Paní Kelcová se na chvíli zastaví a paní Uhlíková jde dál zkoušet klíče.

Snad minutu jen chrastí klíče. Paní Kelcová přemýšlí a pak povídá: Kdepak, stejně jsme ve čtvrtym.

Jenomže paní Uhlíková už má ten největší možný důkaz - otevřené dveře. A je to, pani Kelcová, a pro příště, je to ten zelený klíč, jo?

Ale paní Kelcové se nechce dovnitř. Já teda dycky otevírala žlutym!