Berete si zde přítomnou za svou zákonitou manželku?

Se ví, kývl Vendelín a zakousl se do dalšího chleba s marmeládou.

Ráno jsem prý své budoucí ženě řekl, že loučení se svobodou bylo nudné, protože všichni pospíchali domů a nikdo se nechtěl pořádně opít. Nepamatuju si, že bych s ní o tom mluvil, a navíc je toto loučení uchováno v mé paměti jako velmi jemný gentlemanský večírek plný vyprávění veselých příhod.

Jeden gentleman vyprávěl vtip s Paříkem, druhý gentleman si objednával burgery bez majonézy a pak samotnou majonézu, aby mohl častěji komunikovat se servírkou, třetí gentleman vyprávěl děsivou příhodu o tom, jak jednou přišel do hotelu a na prostěradle neomylně poznal své dva roky staré spermatové skvrny, čtvrtý gentleman (narozdíl od druhého) nic nerozlil a mazlil se svou pálkou, pátý gentleman slíbil, že půjde na obřadě před nevěstou a bude rozhazovat okvětní lístky růží (které snad dodá první gentleman), šestého gentlemana nemohu vyzradit, neboť mě bude v mé nepřítomnosti zastupovat na matfyzu, sedmý gentleman s úžasem zjistil, že se s druhým gentlemanem tak vlastně nějak znají od filmu, zatímco tím, že se sedmý zná s třetím a pátým, jsem byl překvapen já, což bylo obzvláště trapné.

Osmý gentleman vše pozoroval z takového povzdálí, že jsem s ním téměř nepromluvil, devátý gentleman naopak využil toho, že seděl tak blízko mě, a toho, že si všechno pamatuje, ke skoro až nepěkným komentářům na těchto stránkách, a konečně desátý gentleman přišel tak pozdě, že už některé gentlemany ani nepotkal, a docela odvážně šel nakonec domů pěšky. Přes Vltavu, považte.

Poseděli jsme, pobesedovali. Krásné to bylo.