Pan Klacík jede výtahem

Tento příběh neměl být nikdy vyprávěn.

Zvonek. No dobrej, paní Klacíková, máte ve výtahu muže, volá sousedka a jde si zase po svých. Paní Klacíková neví, co přesně znamená mít ve výtahu muže, a tak se dožaduje upřesnění. No uvězněnýho, volá sousedka, už zpoza rohu.

Uvězněnýho!

A skutečně, pak Klacík je ve výtahu, který visí napůl mezi přízemím a jedničkou.

Jirko, volá paní Klacíková, ale pan Klacík jenom nadává. Jirko, jak se ti to stalo, jak tě mám dostat dolů?

Musíš za Dřepíkem, ten má od výtahu klíče!

A paní Klacíková jde. Dlouho, až do nejvyššího patra. A tam opatrně, zlehýnka zazvoní.

Pan Dřepík má na sobě nové manšestráky a kšandy, které si blahosklonně popotahuje. Pan Dřepík je teď novým šéfem družstva. A jak paní Klacíková líčí trudnou situaci pana Klacíka, pan Dřepík se chmuří.

A chmuří.

A pak se mlčky otočí a pomalu odkráčí, chvíli se kdesi přehrabuje, vrací se a strká paní Klacíkové pod nos nějaké lejstro.

A rudne a skáče, jako kdyby byl na těch kšandách zavěšený.

Ten výtah je fungl nový! Ve zkušebním provozu! A co tady Klacík podepsal? Co podepsal, když chtěl dělat tu rekonstrukci? Že v něm nebude nic co? Vozit! Protože je to výtah pro lidi a ne pro stavbu! A pak ho rozbije, fungl nový výtah! Tady to podepsal! A teď tam uvízne s dlaždičkama. To si tam těch dlaždiček nanosil půl tuny, ne?!

Pane Dřepík, prosí paní Klacíková, dejte mi ty klíče, ať ho můžem vysvobodit! Ale pan Dřepík je neoblomný.

Klíče nedá.

Nedá, Jirko, volá zase dole paní Klacíková, nedá! A přes slzy si všimne takové malé ceduličky, v případě poruch volejte - a tak volá.

Havarijní technik přijde, žvýkne, kývne. Vydrž, Jirko, volá paní Klacíková v očekávání velké záchranné akce. Ale technik jenom vypne hlavní jističe. Dům zhasne, výtah sjede automaticky dolů. Technik nahodí jističe, žvýkne, kývne, jde.

Jirko! volá paní Klacíková a cpe panu Klacíkovi svačinu, protože mu jistě ve výtahu vytrávilo. Ale pan Klacík nemluví, nic nechce. Mlčky vyloží dlaždičky a jde domů. Pěšky.

S tou půltunou pak jezdí paní Klacíková se synem. V noci, opatrně, po padesáti kilech.

A za několik dní se pan Klacík doma zamkne. Paní Klacíková se diví, co blbne, ale pan Klacík ví své. Koná se totiž domovní schůze a kdo ví, co se tam řeší. Zamčené dveře, to je taková jako pojistka.

~

První příhoda pana Klacíka

Jako antiesencialisté musíme odmítnout nutnost de re.

Gregor, Hájek, Kučera, Kůrka, Olmer, Pajas, Pudlák, Savický, Simon, Štěpánek, Vilím, Vopěnka. Všichni z katedry logiky. Všichni jako skála.

Předevčírem začal semestr. Měl jsem nutkání vstoupit do třídy, beze slova se otočit k tabuli a napsat: "Dokažte:". Mělo to úspěch.

~

Neodolal jsem - hned první hodinu logiky jsem prozradil studentům větu o dedukci. Ale ještě se k ní dostaneme podrobněji, snad za tři týdny. Ještě upřesním - a dám vědět.

~

V propozičních postojích platí dominance de dicto nad de re. Demonstraci přenechávám čtenáři jako snadné cvičení.

Příprava na ranní běh 24

Především duševní.

Ranní běh jedna, dva, tři, čtyři, pět, šest, sedm, osm, devět, nula nula nic, deset, jedenáct, dvanáct, smrt, zrození, konzumace plodů, třináct, čtrnáct, patnáct, šestnáct, sedmnáct, osmnáct, devatenáct, dvacet, dvacet jedna, dvacet dva.

Příprava:
- pročítání Runner's World (příklad)
- zkoumání mapy, hledání optimálního kolečka
- kontrola funkčnosti stopek

Střednědobé cíle:
běžet 13. května 2006: Městský běh 8 km
běžet 10. září 2006: Běh pro muže 10 km
a týž den podpořit Smillu: Běh pro ženy 5 km (zatím jen loňská stránka)

Strašná věc: Půlmaraton se běží 1. dubna, zrovna když se žením. Ne že bych chtěl běžet, 21 km bych nezvládl, ale půlka Prahy bude vyčleněna sportovcům, ulice budou neprůjezdné, k radnici se musí oklikou, k restauraci taky, je to snad trest za to, že jsem přes zimu netrénoval?

Příští film chci točit s Katkou Pavkovou

Čekal jsem na své osvědčené filmové hvězdy. Nepřišly. Tak tedy film, opět s novým ensemblem.

Koloušci to nejsou, to jistě ne. Koloušky ovšem taky nenatočíte za pár hodin. Zpívání v dešti (30 MB) ovšem ano. Nebo aspoň reportáž z konkurzu.

Náš filmový štáb po několika prostocvicích pracoval jako, inu, jako nečekaně dobrý amatérský filmový štáb. Nápady jen sršely, dílčí zodpovědnosti byly přijímány s radostí, i epizodní role s nadšením. Kamera šla z ruky do ruky a v sedmi lidech jsme bez pomoci kohokoli dalšího natočili film, ve kterém vystupovalo deset postav.

Ostatní víkendové filmy, přiznejme si to na rovinu, nebyly tak pěkné. Většinou však byly vystavěny jen na jednom či dvou dobrých nápadech, a to vystavění bylo chatrné.

Neurotický režisér Chicaga byl až příliš klasickou variací na až příliš klasický motiv, jen elegantně doplněné otiskem smrti v televizních zprávách. Vítězství v My Fair Lady bylo jen nedomyšleným zakončením jinak výborné choreografie. V Kočkách příjemně překvapil vizuální gag dvojité siamské kočky a scéna s uplácením. A konečně ve Vlasech se sice nepodařilo stoprocentně sdělit myšlenku (to se nepovedlo ani našemu Zpívání), ale herecky tam excelovaly holky Mohlovy a Katka Pavková, která bude v mém dalším filmu hrát pekelnou moderátorku Kotle.

Její práce s hlasem a s mikrofonem je prostě nepřekonatelná.

Zimní filmová škola

I vy se můžete setkat se svým oblíbeným filmovým režisérem.

A třeba se pod jeho citlivým vedením opět objevit na plátně. Hudební mládež pořádá pátou zimní filmovou školu.

Čeho si nevšimnu

Seznam může být doplňován.

Zmizí špinavé nádobí a objeví se na jiných místech jako čisté. Divím se, kolik mám čistého nádobí.

Malý stolek, který překážel v cestě, se odstěhuje do jiné dimenze. Někdy na něj myslím.

Velký stolek se přemístí z jedné části pokoje na druhou. Chci ho tam přemístit sám, ale už tam je.

Zmizí záclony. Divím se, kolik je tu světla.

Staré mýdlo vyhozeno, nahrazeno novým. Má jiný tvar, vůni, vlastnosti. Prý.

Nová klávesnice a myš. Koukám na to, něco je špatně, ale nevím co. Až když položím ruku na myš, uvědomím si, že je nějaká nižší. Normální člověk by si prý všiml hned, že mu někdo vyměnil černou klávesnici za bílou.

Lidi kolem mě rostou, tloustnou, hubnou, mění účesy, barvy vlasů i zubů. Prý. Všichni vypadají tak stejně.

Půl hodiny před půlnocí otevřená cukrárna, tělo na zemi, tři nastartované taxíky. Možná mafie, možná vražda, možná cokoli. Nevšiml jsem si.

Ale tohle je prostě zajímavé: Zvolme libovolnou sentenci A a sestrojme její důkaz. Důkaz bude mít nestandardní délku. Ve všech standardních číslech (numerálech) budeme opakovat nějaký axiom a za ním budeme střídat formule A->A, A. Každá formule v nestandardní části má nekonečně mnoho nestandardních předchůdců (ha!) a je tedy tedy z nich odvozena pravidlem modus ponens. Čili jde o důkaz formule A, leč tento důkaz nelze v žádném (ani nestandardním!) modelu Peanovy aritmetiky kódovat přirozeným číslem (pokračuje "ha!", nemáme totiž nejmenší nestandardní číslo).

Co je proti tomu nějaké mýdlo.