Příští film chci točit s Katkou Pavkovou

Čekal jsem na své osvědčené filmové hvězdy. Nepřišly. Tak tedy film, opět s novým ensemblem.

Koloušci to nejsou, to jistě ne. Koloušky ovšem taky nenatočíte za pár hodin. Zpívání v dešti (30 MB) ovšem ano. Nebo aspoň reportáž z konkurzu.

Náš filmový štáb po několika prostocvicích pracoval jako, inu, jako nečekaně dobrý amatérský filmový štáb. Nápady jen sršely, dílčí zodpovědnosti byly přijímány s radostí, i epizodní role s nadšením. Kamera šla z ruky do ruky a v sedmi lidech jsme bez pomoci kohokoli dalšího natočili film, ve kterém vystupovalo deset postav.

Ostatní víkendové filmy, přiznejme si to na rovinu, nebyly tak pěkné. Většinou však byly vystavěny jen na jednom či dvou dobrých nápadech, a to vystavění bylo chatrné.

Neurotický režisér Chicaga byl až příliš klasickou variací na až příliš klasický motiv, jen elegantně doplněné otiskem smrti v televizních zprávách. Vítězství v My Fair Lady bylo jen nedomyšleným zakončením jinak výborné choreografie. V Kočkách příjemně překvapil vizuální gag dvojité siamské kočky a scéna s uplácením. A konečně ve Vlasech se sice nepodařilo stoprocentně sdělit myšlenku (to se nepovedlo ani našemu Zpívání), ale herecky tam excelovaly holky Mohlovy a Katka Pavková, která bude v mém dalším filmu hrát pekelnou moderátorku Kotle.

Její práce s hlasem a s mikrofonem je prostě nepřekonatelná.