Pan Klacík jede výtahem

Tento příběh neměl být nikdy vyprávěn.

Zvonek. No dobrej, paní Klacíková, máte ve výtahu muže, volá sousedka a jde si zase po svých. Paní Klacíková neví, co přesně znamená mít ve výtahu muže, a tak se dožaduje upřesnění. No uvězněnýho, volá sousedka, už zpoza rohu.

Uvězněnýho!

A skutečně, pak Klacík je ve výtahu, který visí napůl mezi přízemím a jedničkou.

Jirko, volá paní Klacíková, ale pan Klacík jenom nadává. Jirko, jak se ti to stalo, jak tě mám dostat dolů?

Musíš za Dřepíkem, ten má od výtahu klíče!

A paní Klacíková jde. Dlouho, až do nejvyššího patra. A tam opatrně, zlehýnka zazvoní.

Pan Dřepík má na sobě nové manšestráky a kšandy, které si blahosklonně popotahuje. Pan Dřepík je teď novým šéfem družstva. A jak paní Klacíková líčí trudnou situaci pana Klacíka, pan Dřepík se chmuří.

A chmuří.

A pak se mlčky otočí a pomalu odkráčí, chvíli se kdesi přehrabuje, vrací se a strká paní Klacíkové pod nos nějaké lejstro.

A rudne a skáče, jako kdyby byl na těch kšandách zavěšený.

Ten výtah je fungl nový! Ve zkušebním provozu! A co tady Klacík podepsal? Co podepsal, když chtěl dělat tu rekonstrukci? Že v něm nebude nic co? Vozit! Protože je to výtah pro lidi a ne pro stavbu! A pak ho rozbije, fungl nový výtah! Tady to podepsal! A teď tam uvízne s dlaždičkama. To si tam těch dlaždiček nanosil půl tuny, ne?!

Pane Dřepík, prosí paní Klacíková, dejte mi ty klíče, ať ho můžem vysvobodit! Ale pan Dřepík je neoblomný.

Klíče nedá.

Nedá, Jirko, volá zase dole paní Klacíková, nedá! A přes slzy si všimne takové malé ceduličky, v případě poruch volejte - a tak volá.

Havarijní technik přijde, žvýkne, kývne. Vydrž, Jirko, volá paní Klacíková v očekávání velké záchranné akce. Ale technik jenom vypne hlavní jističe. Dům zhasne, výtah sjede automaticky dolů. Technik nahodí jističe, žvýkne, kývne, jde.

Jirko! volá paní Klacíková a cpe panu Klacíkovi svačinu, protože mu jistě ve výtahu vytrávilo. Ale pan Klacík nemluví, nic nechce. Mlčky vyloží dlaždičky a jde domů. Pěšky.

S tou půltunou pak jezdí paní Klacíková se synem. V noci, opatrně, po padesáti kilech.

A za několik dní se pan Klacík doma zamkne. Paní Klacíková se diví, co blbne, ale pan Klacík ví své. Koná se totiž domovní schůze a kdo ví, co se tam řeší. Zamčené dveře, to je taková jako pojistka.

~

První příhoda pana Klacíka