Schovaný za dveřmi

V bytě číslo devatenáct bydlí paní Jirásková a ta už kabelovou televizi má, řekla ona. V bytě číslo devatenáct bydlím já, kabelovou televizi tam nemám a mít ji ani nechci, řekl jsem já.

Ale nakonec jsem se s tou paní dohodl, že se mi snad někdy ozve a instalaci internetu zařídí.

Vedle dveří stojí chlapík a dumá nad otevřenou rozvodovou skříní. Á, jdete mi zavést internet, vítám ho, ale on že prý kdepak. Sem? diví se a kouká do papírů. Devatenáct, Jirásková... Raději přibuchuji dveře.

Telefon. My tu pořád máme tu paní Jiráskovou, no podívejte, já ji přesunu do jiného bytu, jo, devatenáctka je teď volná, a dám tam vás. Tak. A v úterý večer vám to přijdou zapojit.

Podruhé potkávám paní Uhlíkovou. Vždycky se snaží zapříst rozhovor, ale odolávám. Uhlíková se snaží zjistit něco od stěhováků, ale ti se tváří, že nic nevědí.

Zvuk vrtačky ovšem vyláká ven druhou sousedku, jejíž jméno ještě neznám. Schovávám se.

Ahá, tak to jste vy, kdo se sem stěhuje! vykřikuje na nebohého technika. Máte novýho nájemníka, říká na to trochu nesmyslně technik, a spadá do očekávatelného rozhovoru.

Cože?

Máte novýho nájemníka!

No já tu čekám na televizi. Vy mi ji nevezete?

Odpovědi se už nedočká.

Ale v tomhle bytě už telefon bejval, snaží se navázat sousedka, když vidí tu kabeláž. A jakej je to velkej byt! nakukuje do mé garsonky kk+nic, ne jako ten můj krcálek!

Technik mlčí, a tak sousedka ještě párkrát poklepe holí a jde zpátky do svého krcálku.

Jdu dolů a koukám na desku se jmenovkami. Hledám Jiráskovou. Čtrnáctka.

Jak jinak.