Máme v domě biskupa

Pani Uhlíková, volá vyděšeně sousedka, pani Uhlíková, pojte sem! Koukněte, von má novou cedulku na dveřích!

Šlapu si to k sobě do třetího patra, ale mám pocit, že bych měl setrvat v mezipatře.

Paní Uhlíková se jde podívat, ale neví.

Tomu já nerozumim, pani Kelcová. Na to si budu muset vzít jiný brejle, tak počkejte.

Paní Kelcová poklepává holí a je zvědavá, co se to na té cedulce vlastně píše. Paní Uhlíková je za chvilku zpátky.

Počkejte, pani Kelcová, abyste mu to nevošmakala. No podivejte. Mon - si - eur. Má tam napsáno Monsieur Petr Olmer. Co to asi je, to monsieur? Neni to, že je to ten syn toho režiséra? To by nám ještě scházelo, takovej prasák.

Monsieur, mumlá si paní Kelcová, víte, co to je, pani Uhlíková? To je monsiňor! Panenko Marjá sedmibolestná, monsiňor! Máme v době biskupa!

To se mi nezdá, pani Kelcová, to se mi nezdá, vrtí hlavou paní Uhlíková, já bych to viděla na toho režiséra.

Mně budete něco vykládat, pani Uhlíková, mně, nedá se paní Kelcová. Takovej mladej a už biskup! A vy ste si na něj chtěla stěžovat, že pouští nahlas tu muziku. To byly všechno pobožný písničky, já vám to řikala. Dobrýho souseda máme, pani Uhlíková, uzavírá paní Kelcová seanci na chodbě.

Budu si muset pustit Dies Irae.