Řeku všech nadějí

Až odsud budete odcházet, bude to velká sláva, líčí nám sestřička. Nejprve pojede maminka na vozíku, tlačená statným ošetřovatelem. Za ní další dva silní chlapi, každý v rukou autosedačku s jedním dítětem, pak tři až pět středně osvalených mužů, kteří ponesou všechny vaše věci, a celý průvod bude uzavírat tady tatínek.

Všichni sice předstírají, že se nějak jmenujete, ale ve skutečnosti jméno zmizelo už minulou neděli. Promiňte, tatínku, jak že se jmenujete? Petr? Těší mě, tatínku. Mám vám to dítě přebalit, tatínku? Je tohle dvojče ááá, tatínku? Tatínek nemá návleky! Neměl by někdo tatínkovi přinést židli? Ale to je skvělé, tatínku. Tedy tatínku, vy to dítě dokážete zavinout jak profík! A víte, tatínku, že jsme vám udělili cenu za nejnápomocnějšího tatínka?

Prý až odsud budete odcházet – ve skutečnosti to taková sláva nebyla. Ano, nejprve jela maminka na vozíku, ba i statný ošetřovatel byl. Ale pak už jsem jenom naše věci naskládal do batohu, děti šoupnul do kočárku a hurá domů! Jak neamerické.

Cesta z nemocnice trvá pěšky necelou půlhodinu, děti jsou zachumlané v několika vrstvách, a že jsou takové maličké, ani v tom kočárku vlastně nejsou vidět. Lidé na ulici se snaží nenápadně nakukovat a na všech je vidět, jak jsou zvědaví. Jen jedna babička se při čekání na zelenou odváží zeptat, co tam je, a odpoveď ji srazí na kolena: Chlapec a dívka, tři dny staří! Padne zelená, ale babička už nechce přejít, musí si na chvilku odpočinout na lavičce. Tři dny!

Alice a Bob cestu spokojeně prospí, drncání se jim líbí. A stejně nadšeně se nechají hned druhý den odvézt zase zpátky, protože musíme na jejich první dovopravdickou prohlídku!

Prohlídce bohužel šéfuje rezidentka slečna Jordanová v růžovém svetříku, a je důležitá jak z New Yorku, i když vystudovala v Bostonu. Doktorku Jordanovou jsem jednou viděl na nějaké prenatal class, a už tam mi byla protivná. Nervozitu maskuje křečovitostí a rychlou mluvou, ale když se rozhodne, že Alici zavine, tak si vzpomene jenom na první krok a zbytek zavinovačky jí jenom tak naaranžuje na břiše, aby se neřeklo. Pak ji rozhodí Bobovo hovínko, a když jí položím už druhou otázku ohledně kojení a krmení, tak nám kysele oznámí, že to je hrůza, jak všichni ti novopečení rodiče mají pořád takovéhle otázky, a že ona je lékařka a bude odpovídat na medicínské dotazy  a s kojením ať si laskavě zajdeme do laktačního centra a neobtěžujeme studovaného člověka.

Jindy bych jí snad i jednu fláknul, ale co jsem teď otec od rodiny, jsem velice klidný a jdu dětem příkladem.