Prokletí svatebního daru

Abychom si to ujasnili hned ze začátku - ve vybírání svatebních darů jsem mistr, jen to občas trochu nevyjde. Třeba jako onehdá v Třeboni.

Vezl jsem tam tehdy obrovský plakát moudrého fauna. Nebyl to jen tak obyčejný plakát, bylo to tisícikusé puzzle, které se po složení přelepilo stmelující fólií, a pak se to celé přimáčklo na zeď, a dole to mělo takový strašně pěkný citát, co každé ráno zahřeje u srdíčka, a nad tím byl ten faun. Nebo to byl klaun? Každopádně zůstal ve vlaku, a kdo ví, kde teď kouká, aby byl.

Za pár týdnů se chystá další svatba. A ne ledajaká - to víte, katolík, velká sláva, všichni musí přijít v bílém a naučit se nazpamět zpívat něco latinsky. Svatební hosté dostali dopis plný výkřiků typu všechno máme a nic nám nenoste, ale zkušený host dobře ví, že to je jen zástěrka, falešná a prázdná upejpavost, a že je potřeba dát si tu práci a prolézt všechno harampádí ve sklepě. Však ono se něco najde!

A tady se dostávám do ouzkých - nemám sklep. Tak tedy něco koupit. Ale co? Z diskusí s ostatními hosty vyplývá, že ty nejklasičtější klasiky si již někdo zamluvil. Porcelánový jelen ve skoku, za nímž psi cvakají zuby do rytmu polky - zamluvený. Kukačky s lesním, ručně malovaným motivem a závažími ve tvaru šišek - zamluvené. Věrná sádrová napodobenina domácího skřítka s červenou čepičkou - zamluvená. Moderní mozaika (vesnický pár na bále) vyrobená z vybouraného umakartového jádra - zamluvená. Pletený dvojkulich pro novomanžele - zamluvený. Přisprostlé stínítko na lampu slepené ze zbytků koberců a krepového papíru - zamluvené.

Jak obstát v takovéto konkurenci? Je potřeba přijít nejen s něčím originálním, ale též s něčím praktickým, s něčím, po čem každý univerzálně touží, ale nechce nebo nemůže si to dopřát, s něčím velkým, co není jen tak možné zašantročit při úklidu či stěhování (je pak potřeba novomanžele navštěvovat a kontrolovat, že svatební dary nevyhodili), s něčím pevným a takříkajíc nefragilním (jen kolik svatebních jelenů se nešťastnou náhodou rozbilo!). Harmonium...

Svatební dar je tedy vyřešen, ovšem další komplikace na sebe nenechají dlouho čekat. Od ženicha mi přichází esemeska týkající se rozlučky se svobodou. Explicitně se v ní sice píše, že dotyčný o žádnou rozlučku nestojí, ale přesto je z ní zřejmé, že se tak nějak očekává, že bude nějaké to posezení s lajničkami, větším množstvím nízkoobjemových skleniček vysokoobjemového alkoholu a vláčnými, ke všemu svolnými dívkami. 

A celé to mám zařídit já. Já, protože jsem svědek! Naštěstí i svědci mají své svědky, a světci mají své světice. Bůh je mi světcem...

10 komentářů:

  1. hezké, svěží! jen předposlední odstavec na mne byl dlouhý, skipped. a tak mi unikla pointa:)

    OdpovědětSmazat
  2. Chá! Sice jsem většinu noci nespala, ale zase jsem vymyslela dar! Teď ho ještě realizovat. :o)

    OdpovědětSmazat
  3. mne zpětně vyděsil ten odstavec první! a jen autor ví, proč:-)

    OdpovědětSmazat
  4. A kde je zpívající štika na zeď?!

    OdpovědětSmazat
  5. asTMA: Znamená to snad, že jelen ve skoku je opět volný?!lobo: Možná to byl záměr! (Ale to ví jen autor...)mČ: Zpívající štiku už přece novomanželé dávno mají!

    OdpovědětSmazat
  6. Není! Ale bude drobně modifikován!

    OdpovědětSmazat
  7. Není! Ale bude drobně modifikován!

    OdpovědětSmazat
  8. to zní jak volání o pomoc...

    OdpovědětSmazat