O mýdlu s dírou

Pejsek přišel do hotelového pokoje a vidí něco ležet na stole. Rozbalí to, a bylo to nějaké bílé. Ahá, to bude něco dobrého, povídá si pejsek. Mýdlo to být nemůže, na to už podruhé nenaletím, protože mýdlo nemá díru! A jak na to měl chuť, tak si celý ten kus strčil do huby a začal to kousat. Ale chutnalo to nějak nedobře. Bylo to, milé děti, mýdlo s dírou!

Totiž takhle: Vědci nedávno zkoumali, jak se lidi mydlí, a došli k šokujícím závěrům. Ať se mydlíte, jak chcete, maličko, nebo jako Mydlář po popravě, vždycky spotřebováváte jenom povrch mýdla a nikdy nejdete do hloubky.

A od vědeckého objevu už byl jen krůček k business plánu. Pokud se prostředkem mýdla nikdo nemydlí, tak do něj můžeme udělat díru a ušetříme prostředek mýdla! A z toho prostředku naděláme další mýdla, a do nich další díry, a z toho další mýdla - a budeme mydlionáři.

Na první pohled je to šok. Mýdlo s dírou vypadá, inu, jako mýdlo s dírou. S velkou dírou. Ale po chvilce používání zjistíte, jak důmyslné a jak pohodlné to celé je. Tou dírou se totiž vůbec nemydlíte!

Konec experimentu se blíží. Za pár dní omydlím veškerý povrch mýdla a zůstane mi jenom ta díra. A tu pak sním. A budu divně prskat a budu mít plnou hubu pěny a z očí mi potečou děravé slzy...