Multikulti

Protože moc dobře víme, co se děje s takovými těmi Huberty a jim podobnými, kteří nesplynou s prostředím (jsou deportováni), poctivě se převlékáme za Američany. Já byl dokonce onehdá venku v žabkách - a ty omrzliny za to stály. Povolební Praha je teď už jistě zavalena vánoční výzdobou, ale tady jsou Vánoce až třetí v řadě. První je strašidelný Halloween!

A tak tedy v sobotu vybíráme v obchodě ty nejlepší dýňopilky a další nástroje, a pak vybíráme ty nejdýňovatější dýně, a pak to táhneme domů, já si nesu v náručí desetilibrového macka, a koho potkáme, ten na mě pomrkává, protože ví: tady se bude vyřezávat, tady se bude strašit, tohle je pravý Američan.

Ludmily si nikdo nevšímá. Svou dýni táhne nenápadně v tašce, takže je za nějakou tu evropskou nepřizpůsobivou šmucku.

V neděli posnídáme omeletu a vrhneme se do práce. Nejprve je potřeba nožem vyříznout v dýni poklop. Začínám pochybovat, že se dnešek obejde bez krve. Nakonec se ale dýni podaří kuchnout. Uvnitř je to strašidelné, na nechutně slizkých vláknech se houpají dýňová semínka, a vlastně by stačilo ten chuchvalec někam pověsit do tmy a do průvanu,  a o zábavu by bylo postaráno.
Ovšem my tu jsme kvůli serious business, takže sliz jde pryč, a pak se dýně vydlabává na tlouštku půlky pilky dořezaly, už ty mlýnky domlely, chci říct: na půlku pilky, aby se pak dobře vyřezávalo.

Teď je potřeba rozhodnout, co na dýni přijde. Já jdu do pekelného trojhlavého Kerberose, páč je to prostě milé zvíře. Obrázek je označen jako mastery level: challenging, čtyři puntíky ze čtyř, ale já jsem přece od přírody šikovný, na střední jsem jednou dokonce vyrobil pant, co se nedal zavřít, tak proč bych nemohl hned na první pokus vyřezat psa, zvlášť když má jen tři hlavy? Nemluvíme tu přeci o žádné sedmihlavé sani.

Obrázek je potřeba přenést na dýni. To je trochu komplikované, papír se různě kroutí, dýně je všelijak šišatá a prohnutá, ale izolepa to jistí a nakonec je papírový pes přilepený na dýni a já mám slepené jen dva prsty.

Následuje špendlíková půlhodinka. Špendlíkem tak dlouho bodám do papíru po vyznačených čárách, až je ten pes víc mrtvej než živej, co tři milimetry díra, a krvácí oranžově.

Po sundání papíru nejsou díry v dýni moc vidět, ale když se to umělecké dílo popráší moukou (která má na sobě výslovně napsáno, že ji lze použít pro všechny účely), už to začíná vypadat k světu. Teď už je úkol jednoduchý: stejně jako v dětství spojit jednotlivé body. Až na to, že se tentokrát nespojuje tužkou, ale pilkou.

Je potřeba pilovat chvíli tady a chvíli tam, musí se na to chytře, aby se struktura nezhroutila, a taky opatrně, protože jak se řízne vedle, celej pes je fčudu.

Po třech hodinách práce s dýní je vše hotové, vypadá to strašně trapně, ale to jenom proto, že je světlo, takže nesu dýni po ložnice, zatahuju závěsy, strčím za psa svíčku, zavřu poklop, a ono to bliká a já sedím na posteli a bojím se, protože je to celý strašně, ale úplně strašlivě strašidelný!

$$OBR452871$$