V Praze je o osm nebo o devět hodin víc nebo míň

To se vlastně nikdy neví, jak to doopravdy je.

Kdyby se čas posouval všude stejně, to by bylo nadělení, takže se to děje postupně, aby se všechny hodiny stačily přeřídit. Z Prahy zimního času jsme přijeli do San Francisca letního času, ale hned druhou noc se to tady taky posunulo, takže nás to ještě jednou rozhodilo, a teď jsme úplně totálně rozhození, ale to ještě není nic proti kočkám, který se už úplně zbláznily, protože od té doby, co jsme v San Franciscu, nespí na peřině, ale s náma pod peřinou, a protože se v noci hodně převaluju, často z pod sebe ráno vytáhnu Pascala úplně placatýho, ale jemu to nějak nevadí.

Takže teď je posun 9 hodin, v Praze svítá dřív, a těch devět hodin je spíš jak dvanáct, míjíme se úplně se všema, a v těch několika málo hodinách, kdy je na obou stranách planety skoro rozumný čas, vyřizuju pracovní telefonáty s Prahou.

Jsme tu teprve týden, a já začínám s hrůzou zjišťovat, jak všechny ty věci, který mě v Praze docela zajímaly, jako třeba jestli Klaus podepíše nebo kdo bude tím komisařem, jsou mi najednou docela ukradený.

Ale není to tím, že jsme daleko - prostě jen máme důležitější věci na práci: musíme hledat byt a nakupovat na Amazonu a já musím nosit brýle, protože to není jako v Praze, kde jsem všechno poznal po čuchu.