Jak fenykl z popela

Pfenykl patří k těm mnoha věcem, které bych si v obchodě s potravinami nikdy nekoupil. Stejně jako kapustu, pohanku, malinový džus, pigi čaj, pomerančový tic-tac, bonbony Slavia, dietní oplatky, citronové oplatky, vanilkové oplatky, perník, kandované ovoce, lajt jogurt, červená jablka, mražený dort, olivy, párky v konzervě, jahodový kompot nebo prasečí hlavu.

A přitom je fenykl zelenina, která by u nás klidně mohla bydlet. Společně s květákem, fazolemi, džinem - got the picture, jasně.

Týden před lahodným fenyklovým krémem se stalo toto: Zvesela jsem na nádraží Franze Kafky (Kafka totiž z duše rád jezdil vlaky z Holešovic, asi) nakráčel k pokladně a požádal o dva zpáteční lístky do Berlína.

Cože? otázala se pokladní. Dvakrát, do Berlína, zpáteční? To jako doopravdy?

Jsem na nádraží, rád bych do Němec, se ženou, na víkend, a pak zase zpátky, rozhazuji rukama.

Vy žertujete, škádlí mě pokladní a ťuk ťuk, něco smolí na kalkulačce. 

Ne, to vy žertujete, ohrazuji se, když mi pak na displeji ukazuje částku odpovídající dvěma stům ojro.

~

Německy neumím kváknout, ale výslovnost mám výbornou, to ještě od Harryho Waltera, co se kamarádil s mojí prababičkou. A některá slovíčka ještě pochytím. A já vám povídám, že teď hlásili áles ausštajgn, tvrdím mermomocí v esbánu, a mám proto dva podpůrné argumenty: Jednak jsme v celém vagonu náhle osiřeli, a druhak jsem právě tohle před mnoha a mnoha lety zakřičel v přeplněné tramvaji číslo 12 u Čechova mostu, takže vím, co to s lidma udělá.

A protože mě to dodnes trápí, chtěl bych se tímto onomu podvedenému německému turistickému oddílu omluvit. Enšuldign zí, bite, prostě jste mě tehdy srali.