Hovínko

Paní středního věku s pejskem, který ze sebe uprostřed chodníku tlačí hovínko. Když je hotovo, oba poklidně odcházejí, když tu kolemjdoucí pán rudne.

A pak to jde rychle: Pán vytáhne papírový kapesník, hovínko úhledně zabalí a - haló, paní, počkejte, něco vám upadlo! A dobíhá zmatenou paní - co, co - a cpe jí to do ruky.

Kouká na to zabalené hovínko, ze kterého se snad ještě kouří. Ale fuj, pouští to vyděšeně na zem. To si seberete, dupe zrudlý pán, a šťouchá do paní, té se ale opravdu nechce, a tak pán sám sebere hovínko, ale paní se dala mezitím na útěk; pán běží za ní, snadno ji dohání, pejsek radostí šílí, obmotává paní vodítkem, a tak se tam o to přou, křičí, strkají se, až se papírový kapesník protrhne. Tak to už je ale vrchol, volá rudý pán -

Ale já pospíchám, a tak nevím, jak to celé dopadlo.