Slabost pro třešňový jogurt

Slabost pro slova se třemi háčky.


Když jogurt, tak pochopitelně půlkilovou třešňovou jogobellu. Jenomže třešňové jogurty jsou na vymření, všimli jste si? Člověk se musí prohrabat těmi jahodovými a cereálními slátaninami, aby někde v koutku občas našel jednu poslední třešeň.

Labužníci, milovníci třešňových jogurtů, jsou na vymření, a tak je míň i těch jogurtů. Tedy - vyrábí se jich dost, ale zlí lidé pak vždycky oddělí ze stáda třešňové jogurty, odeženou je stranou, za skálu, a tam je surově vymlátí okovanými holemi. A žádný bílý jogurt Kotik se na to nedívá, nikdo nehledá pro jogurty novou Novastošnu.

Diskutoval jsem o tomto závažném problému, který se překvapivě stále ještě nestal hlavním volebním tématem, s kolegou Džounsem. Posmutněle jsme zvažovali náhražky, a já narazil na Hollandii višeň-vanilka.

Navrhoval jsem praktickou zkoušku, ale Džouns byl zdrženlivý: "To je otázka, zda se v případě višňovo-vanilkového jogurtu, který u nás, narozdíl od normálních západních zemí, není příliš k dispozici, vyplatí přimhouřit oči a odmyslet si odporný obal, který bohužel signalizuje šmudlovství a amatérismus jeho výrobce."

Dnes už to vím. Nevyplatí. V tom šmudlovském a amatérském jogurtu nebyl ani náznak višní, natož vanilky.

Blahoslavení bohatí třešněmi, neboť jim patří království jogurtské.