Temně hučí Niagára

Déšť, bahno, hudba, alkohol, bezmoc, stan a ještě více bahna. Sázavafest 2006.

Tenhle lanový most je těžší než ten druhý, raději si zkus ten jednodušší. Koukáme do výšky na postavičku, která se klátí na lanech mezi stromy. Dlouho se pokouší přeskočit na třetí lano, ale nakonec padá do prázdna.

Tak kam? ptá se lanojistka. Ten těžší, ukazuju doprava, protože přece nejsem žádné tintínko.

On už ten žebřík je dost hnusnej - tak tomu se jen směju, šplhám jako veverka, a pak se kouknu nahoru a je ho tam ještě spousta metrů, a kouknu dolů, a je ho tam taky spousta metrů. Vyčerpaný se vyškrábu až nahoru, ještě jsem nezačal lézt a už si potřebuju odpočinout.

Je to kurva vejška, visím na prvním laně, nohy mě nedrží, a nevím, co dál. Jsem zoufale unavený, nevyspalý, hladový. Po chvilce vsunu druhou nohu do smyčky druhého lana a jsem v pasti. Ale přece se nebudu hned pouštět.

Lanojistka mi radila, ať se na dvou lanech rozhoupu, jinak na třetí nedosáhnu. Snažím se houpat, ale nohy se mi tak klepou, že by ze mně měl Brown radost. Přesouvám se jen na druhé lano, tak se přeci rozhoupu lépe, ale hned chápu, že lanojistka měla pravdu, vítr mnou houpe, ale vlastního pohybu schopen nejsem.

Tak tedy lezu zpátky na první lano, představuju si, že mi je šest, na plácek za paneláky že přijela pouť a já že se snažím na houpačce rozhoupat tak, až se překotím. Nějakým zázrakem to zafunguje a už držím třetí lano. Klepu se už úplně celý, a chvíli už jsem přesvědčen o tom, že už se skutečně neudržím.

Další lana už jsou v pořádku, jsou blíž a já, ač totálně vyčerpaný, mám trochu té pochybné tarzanovské jistoty. Na posledním laně na mě lanojistka volá, jestli teda už dolů, já kývu, ale odmítám se pustit. Nakonec tedy přeci jen opatrně jdu do kolen, a pak najednou prázdno a mít pláštěnku, snáším se jak superman.

Jsem chválen ze všech stran, ale pak se dozvím, že jsem stejně neobstál. Nedotknul jsem se cílového stromu.

~

Langoš byl hnusnej, kýta výtečná, bramboráky a pizza též, nudle studené.

~

Čardášujeme na balkánské dechovce. Jste to vy, poznala jsem vás podle svatebních fotek! volá na nás někdo. Snažím se chytit dech, ale dotyčná nás vyzve, ať pokračujeme. Tak pokračujeme. Devla, Devla.

~

Pátek. Na poslední chvíli balím a utíkám na metro. Nečekaně zjišťuju, že do Depa Hostivař jezdí jen každé druhé metro, a tak pohoršeně mířím na hlavák. Vlakem je to výhodné, jede tam dvakrát tak dlouho a za dvojnásobnou cenu. Ale aspoň se v Čerčanech stihnu naobědvat. Celou dobu si nadávám. Nechápu, proč se dobrovolně trmácím někam, kde budou hrát kapely, které mě nezajímají, kde se nechám obalit bahnem, kde se budu muset vyhýbat opilcům, kde musím spát ve stanu, kde - za asistence fašistické ochranky - nastydnu a umřu.

Neděle. Bylo to super. Je 9:38 a autobus odjíždí v 10:18. Slibuju, že v následujících v sedmi minutách dojím housku a sbalím si, ale nakonec to není tak žhavé. Přesto to považuji za jeden ze svých nejlepších výkonů, co se rychlosti týče. U trati se ještě stihneme vyčurat a ve čtvrt jsme na nádraží. Dopravní podniky hlmP zajistily tři autobusy místo jednoho. Je to zázrak - sedíme, dokonce vedle sebe.

Dívka typu, který bytostně nesnáším, se staví do uličky s výkřiky, že si na tu chvilku nebude sedat. Budí tak dojem, že už není kam si sednout, a tak posledních pět míst zůstává až do Prahy prázdných. Dívka hýká na celý autobus: Vyčistila jsem si zuby a je to lepší než sex! Všichni jí to věří.

V Jevanech jedeme kolem Gottlandu a vzlykáme dojetím.

~

Gott je věčný. Zatrestband hrají a zpívají Lady Carneval, dav jásá a tančí. Šalalala lalalala li.

~

Když vystrčíte z pončopláštěnky jen prstíky, vypadáte jako legrační liliput. Koncert Žlutého deštníku protančíme liliputánskými obřadními tanci. Vedle tancují pankáči, jeden klesá k zemi a zůstává ležet. Ostatní jej přeskakují.

~

Sobotním hitem je bahno. Podloží stanového městečka kupodivu odolává; aby ne, když se za vstup platí stovka. Botky Vagabond drží mé nohy v teple a suchu, jim poděkování a lásku jim.

Prší mírně, leč nepřetržitě. Nemůžu přijít na to, proč mi to nevadí.

~

To nejdražší, co tu máte! objednáváme si u baru, protože máme poukaz na nápoj zdarma. Tak tohle tu neplatí a dáte mi dvě stě čtyřicet korun.

To jsme holt nedomysleli.

~

Temně hučí do noci. Uléhám ke spánku, hlavu plnou muziky . Nevím, co s tím, a tak si pobrukuju finále Mahlerovy první.