Mé babičce je osmdesát let

Když se narodila, bylo Leonardu Bernsteinovi osm let, a první republice zrovna tak. Když skončila druhá světová, bylo jí devatenáct - život v socialismu před sebou.

Jak to byl šťastný nebo nešťastný život, to sám nepoměřím. Dva pravnuky má - jaké to asi je, vidět vyrůstat třetí generaci?

Co mě trápí, je ztracená historie. Příběhy, které už nejsou vyprávěny. Vždyť co já vlastně vím? Že dědeček byl řezník, že patřil do jakési té pražské tlupy, co neměla ráda socialistický majetek, že ho zavřeli, že babičku s dětmi vystěhovali z Prahy, že pracovala na šachtě, že se s dědečkem po mnoha letech rozvedla - tehdy jsem ho poprvé a naposledy viděl, u soudu; žije ještě? -, plus znám pár příhod z čapkárny.

Je toho žalostně málo. Otázkou zůstává, jestli je mi to tolik líto, abych s tím něco dělal.

Hm.