Opusťte prosím prostor, hrad se vypouští

Jelení příkop zavřeli už předem. A po koncertě už to šlo rychle. Fakt hodně rychle.

Z chudičkého rautu zmizelo nejdřív jídlo, krátce poté lidé. Zůstalo jen pár kreatur. Já, Adbar a Karel Vágner se svou suitou. Nechceme přece uzavírat mejdan s komunistickým hej mistrem basů, shodli jsme se, a kvapně opustili sál, jen o pár vteřín dřív než Karel.

Raut byl nudný, s koncertem to bylo jen o maličko lepší. Václav Klaus řekl nejprve několik, ale opravdu jen několik větiček, ve kterých kongeniálně vystihl podstatu svého klausovství, hudebníci spustili, Václav pokýval hlavou, Adbar se začal smát, Václav se podíval na hodinky, Adbar se přestal smát, ale jenom proto, aby se hned mohl zase začít smát, Václav začal posílat esemesky, a pak se to stalo.

Náš všemi mastmi milovaný pan prezident, ten striktní elegán, snad aby podtrhl svou dbalou eleganci, snad aby se přiblížil svému vzoru, si přehodil nohu před nohu.

Shrnutá ponožka. Obnažené, neoholené tenisové lýtko. Od té chvíle jsem již nebyl schopen sledovat Williamova záda. To lýtko! Ty pózy! Jak se posadil na kraj židle, opřel se a natáhnul nohy (lýtko stále viditelné) a zívl!

Ach, ach.

Postávali jsme pak s Adbarem venku v pozici číslo 1 a přemýšleli, co se bude dít dál. Nejprve byly odneseny stojany s plakáty. Pak zmizely popelníky. Statní muži odnesli detekční rám. Smotali rudý koberec ze schodů. Rozebrali schody.

Něco se stane! vykřikl Adbar a radostně podupával. Maskovaný voják zachrastil řetězy a uzavřel Matyášovu bránu. A další, menší brána, se také zavřela. Zůstali jsme obklíčeni hradem.

To byl ten moment. Nebyli jsme obklíčeni, byli jsme zapomenuti. Všichni návštěvníci už měli být dávno pryč, jen my viděli, co nikdo viděl neměl.

Hrad začal bachratět. Hvízdat. Bortit se. Měknout. Vojáci vztyčili dekorativní siluetu, aby turisté nebyli zmateni, a hrad, po celý den tak bytelně se tvářící, ten nafukovací hrad prostě vyfoukli, složili, schovali. Aby nezmokl, aby nenachladl.

Bylo prvního listopadu. Začala zimní turistická sezóna. Hrad se uložil k zimnímu spánku do garáže. A Václav Klaus by měl dostat k Vánocům lepší, prezidentské ponožky.

Pojďme se na ně složit.