Geometrický problém vyřešen

Nemůžu spát. Převaluju se na posteli, nemám ponětí, že je už půl druhé, myslím převážně na tátu - k tomu dojdu později, jestli teď neusnu - a lup ho, najednou to mám. Řešení záhady staré jak lidstvo samo. Tedy deset, ne-li čtrnáct let.

To pro mě byla ještě dřevní, předvopěnkovská geometrická doba na střední škole. Pomocí pravítka a kružítka jsem si snažil podmanit svět a moc mi to nešlo.

Totiž - hledání těžiště potvory zvané trojúhelník. To třikrát provedete takovou speciální operaci, výsledkem jsou tři úsečky a jakoby zázrakem se ty tři úsečky protnou v jediném bodě, a to je těžiště.

Jenomže mně, hamounovi, se protly ve třech bodech. Udělali maličký trojúhelník, a někde v něm, možná jen o kousek vedle, to těžiště bylo. Tak jsem ho tak nějak odhadl, udělal ten puntík tlustší, a bylo to. Ale celou dobu mě to trápilo. Proč? Proč zrovna já?

Teď už mě trápí něco jiného. Proč jsem na to za ta léta nepřišel? Já, takový bystrý a vnímavý chlapec! Proč si nosím takové trauma až do tmavé listopadové noci časné dospělosti?

Proč jsem tehdy to kružítko rval do sešitu tak, že jsem rázem prošpikoval deset dvacet listů?