Zemetreseni

Omluvte nediakritiku, pisu z Turecka.

Tak uz jsem ve Vanu. Oproti Dogubayazitu, ve kterem jsem byl jeste dnes rano, to ma nekolik vyhod. Van neni male, hnusne, spinave mestecko, ve kterem by me porad nekdo strkal pod nos taxik, pasuv palac a vystup na horu Ararat, kde zarucene jeste muzu koupit drivko z Noemovy archy. Taky je tu daleko mene vojaku.

Ale hlavne tu neni zemetreseni. Nevim, jestli jste nekdy nekdo zazil zemetreseni, ale neni to nic moc. Malem spadnete ze zidle, lidi na ulicich padaji, vsichni vybihaji z budov, par minut se ceka na ulicich, pak se vratite do budovy, po dalsim otresu uz tam odmitate vlezt, cele mesto se cpe do mikrobusu, bali sve veci do plachet a jede neznamo kam, lide na krajich mesta se vystehovavaji z domu a padesat metru od nich si stavi stany.

To bylo dnes v deset rano. Honem se odhlasit z hotelu a pryc. Pokoj pochopitelne ve tretim patre, vybehnout nahoru, zmatecne nahazet vsechno do batohu a zase dolu. Venku se prodrat stovkami a tisici lidi a aut, uvolnit misto sanitkam...

Smer jih, smer Van. A hotelovy pokoj s evropskym splachovacim zachodem, sprchou a vanou. Bez spuntu.

... a tak málo času!

Je to tak - letadlo už túruje motory a já mám trochu naspěch...

Tolik bych vám toho chtěl napsat! Ale nestíhám. Na metačlánek o tom, jak nestíhám, si ale pochopitelně čas najdu.

V práci rozdávám důležité rady jak na běžícím pásu. Inu, čtyřtýdenní dovolená, to je skoro jako bych dal výpověď. Ale lidé za mnou chodí rádi a já jim rád vysvětluji nevysvětlitelné. A když jsou hodní, dovolím jim sáhnout si na můj metrový Excalibur, který jsem si efektně zavěsil nad stůl.

Batoh mám až po okraj zaplněný zrcátky a korálky, které budu s tureckými domorodci směňovat za orientální koberce. Cesta je naplánována grandiózně, ze západu na východ, ze severu na jih, všude se zjevím. S přesnou trasou vás neseznámím, protože si ta podivně znějící jména měst nepamatuji, ale vím, že tím nejvýchodnějším bodem bude Van. To si pamatuju, protože jsem kdysi četl knížku Velký Van. Bylo to o takové kočičce.

Teď čtu Pí a jeho život, to je taky o kočičce. To je o takovém člověku, co se vydal ve člunu na výlet s tygrem. Vytyčil jsem si doma přibližné rozměry člunu a nutím Ludwiga, aby předstíral, že je tygr. Vzhledem k tomu, že tygr v knížce povětšinou jenom leží a odpočívá, jde mu to moc pěkně.

Poslední dobou se jistě mnozí z vás neveřejně zamýšleli nad tím, kdo se vlastně stane tou tváří Univerzity Karlovy, čí příběh bude zvěčněn v honosné publikaci, která bude rozdávána čerstvým absolventům jako vzor a ponaučení, kam až to mohou dotáhnout, budou-li na sobě tvrdě a poctivě pracovat.

Já jsem tou tváří, já jsem tím symbolem.

Panks not ded, vole!

I ty se můžeš stát pankáčem. Stačí chtít. Vyděržáj, pijaňér.

$$OBR7820$$ A ani to nebolelo. Jenom maličko.

Opravdu.

Vydal jsem se totiž v sobotu do kasina a v hazardní hře v ruletu zdvojnásobil během chvilky svůj vklad. A jak jinak to oslavit?

Baby it ain't over 'til it's over

Je po bitvě a kosové si štěstím pletou noty - jenže válka pokračuje.

Po stopadesátéosmé si s úlevou oddychnu, že bitva skončila a vše je zažehnáno, že už jsou přede mnou jen samá sociální pozitiva a jistoty, a najednou se zase chytám za hlavu, protože zjistím, že jsem byl do té mašinérie opět vtažen, a že tedy budu po stopadesátédeváté otráven.

Někdy už se v těch tanečcích, které kolem mě probíhají, ani nestačím orientovat. Ty úkroky a úskoky stranou, výpady zezadu, předstíraný nezájem, přehnaný zájem, jedovaté řeči mimochodem, povzdychnutí, která mi "jako" nejsou určena... Nebaví mě to, zoufale mě to nebaví!

Ale cestu ven neznám. Nebo možná znám, ale nepřijde mi správné tudy jít. A tak je pořád každý můj krok dopředu automaticky považován za sprostý útok a každý krok dozadu za zbabělý útěk, který je známkou toho, že jistě mohu ustoupit ještě mnohem dál.

Pokoj lidem dobré vůle...

Vize Vladimíra Špidly

Furt se o tom mluví: Špidla měl vizi a Gross ji nemá! Ale jaká vize to byla? Kam se schovala? Proč ji Špidla při svém odchodu nehodil do placu? Šak estli to byla socdemácká vize, tak by se za ni mohl schovat i Standa, ne?

Nakonec jsem si tu vizi musel najít sám. Špidlova vize spočívá ve vlivném postavení ČR v EU, v důsledném boji s nezaměstnaností, v reformě veřejných financí, v reformě důchodového systému, v ozelenění ČSSD a v intenzivním rozvoji samosprávy. Špidla chce nemanipulovanou společnost, ve které platí a je prosaditelné právo.

Tak co sakra brání Grossovi najít si totéž na socdemáckém webu a prohlásit, že je to i jeho vize? Asi se mu nechce se vzdát té korupce, nic jiného mě nenapadá.

Anebo že by tou Špidlovou vizí bylo toto?

Volební vítězství je zbraní, je sekerou, kterou odetneme Volákovy žebračenky, sekerou, kterou odetneme školné poslance Matějů, sekerou, kterou odetneme placení zdravotní péče.

(Vl. Špidla, 7. dubna 2001)

V tom případě bych se nedivil. Protože tou sekerou teď nejspíš někdo máchá jen kousek od Grossova krku.

Po roce Vánoce, Vánoce přicházejí...

Tak už jsme v těch Švýcarech rok, paní Müllerová. Že nám to ale uteklo, co?

Jak to tehdy bylo horlivé a zmatečné! Nová práce, hledání a zařizování bytu, francouzština do toho... Někdy až příliš radikální přerušení mnoha vazeb s Prahou... Na oplátku jsem získal neuvěřitelné množství volného času, které jsem nebývale promrhal.

Deníkové zápisy jsem si od prvního července jen tak házel na web, po objevení blogger.com a bloguje.cz jsem vytvořil několik zcela fiktivních deníčků, ty mě po pár týdnech přestaly bavit, takže jsem je zase zrušil a založil si nový, trochu hořký.

V té době ještě existoval starý Chinin, a tak dlouho jsem se odhodlával k tomu, že si z něj pár podařených textů stáhnu, až hosting zmizel do nenávratna a texty s ním. Takže si tu veselou popovodňovou matfyzáckou debatu už nemám čím připomenout.

A místo abych se věnoval naplnění svého slibu (totiž že ještě letos dopíšu svou knížku povídek), zvesela jsem si zakládal nové a nové blogy. A řeknu vám, někdy je toho opravdu dost.

Letní měsíce na Chininu budou převážně odpočinkové, a je docela dobře možné, že se do půlky září nedočkáte téměř žádného příspěvku. A jak známo, pokud se jednou na něco vykašlu, už se mi nechce znovu začínat.

Takže tak.

Úryvek z Návodu

Dneska v práci bublu a pěním, sprdávám každého na počkání, protože takový bordel, to se jen tak nevidí! A tak vám nabízím aspoň krátkou ukázku z připravovaného Návodu, který hrozí přerůst v román...

Kapitola Ludwig

Podkapitola Mňoukání

Ludwig je tvor velice tichý a klidný, a mňouká pouze v případech nejvyšší nouze, ohrožení na životě, či pokud se mu děje obrovská nespravedlnost.

Mezi naprosto zásadní nespravedlnosti patří:

- jíte jogurt, sýr, rybu, či chléb a odmítáte dát Ludwigovi ochutnat

- zavřeli jste se na záchodě a odmítáte pustit Ludwiga dovnitř

- odmítáte dát Ludwigovi nažrat s průhlednou výmluvou, že dostal nažrat už před půlhodinou