Jako drak na přetrženém provázku

Celé to začíná pozoruhodnou knihou, co se tváří jako aukční katalog. Ale není to skutečný katalog; žádná Lenore Doolanová ani Harold Morris neexistují, a v únoru 2009 se žádné z těch věcí nedražily.

Na sto třiceti stránkách si listujete fotkami a popisy předmětů, a periferně sledujete omšelý příběh: začíná se papírovým ubrouskem, na který Lenore napsala Haroldovi svou emailovou adresu. Pak už se valí fotografie, knihy, oblečení, slánky, cédéčka, sluneční brýle, kosti, vázy, marmelády, nábytek, klobouky, kondomy, kameny, trpaslíci, výčitky, zklamání.

Příběh není vyprávěn – nikdy se nedozvíme, proč předmět LOT 1306 vypadá, jako by do něj někdo praštil kladivem. Příčiny zůstávají utajeny, vidíme jen hmotné důsledky.

Ale hlavně je to rozcestník do dalších světů. Na fotce je kniha s legračním názvem Jak uvařit vlka – a po chvíli hledání je jasné, že tu knížku (od M. F. K. Fischerové) je potřeba koupit a přečíst. Na Amazonu za šest dolarů.

Může to ale pokračovat hlouběji: Na fotce je knížka Aimez-vous Brahms?, a než se nadějete, už si do Netflixu naklikáváte film Goodbye Again s Ingrid Bergmanovou.

Nejdál vede zmínka o fruitcaku, o kterém píše Truman Capote ve své povídce Vánoční vzpomínka. Povídka se dá dohledat, ale jednak vás rozesmutní a donutí myslet na hrozné věci, a navíc v ní není celý recept, jen ingredience: pekanové ořechy, třešně a citróny, zázvor a vanilka, ananas, kůra (ale čeho?), rozinky a vlašské ořechy a whiskey, mouka, máslo, vejce, koření...

Dá se z toho upéct něco dobrého, když nevíte, kolik čeho? Lenore se o to pokusila (LOT 1265) – mám se pokusit o totéž?

Hledání ale ještě nekončí, protože Capoteho prateta Marie Rudisillová napsala kuchařku, a v té ten recept určitě je, jenom není jasné, který z nich to vlastně je, protože v ní jsou jenom recepty na fruitcaky.

A skutečně! Na straně 52 je recept na pekanový koláč, ale není to on: pekanové ořechy, ananas, rozinky, citrónová i pomerančová kůra tam jsou, ale třešně chybí, a zázvor – a v jiném receptu, kde jsou třešně, není ten zázvor, a kde je zázvor, zas není ananas...

Leč nevadí, koncept už je jasný: Vždycky se začne máslem (dvě třetiny hrnku), pak se přidává cukr (tři čtvrtiny hrnku), špetka soli, vajíčka (tři), a pak všeliké ovoce a ořechy (po hrnku) a kůry (z jednoho citrónu a jednoho pomeranče). Tři hodiny se to peče na 160 stupňů, a po vychladnutí se to zavře a schová na několik měsíců, během kterých se to máčí do whiskey, aby se to ve finále poslalo paní Rooseveltové.