Cesta pěšky

Výchozí bod: Římská. Směr: severozápad. Doba: 40 minut.

Nejprve tedy Římskou a projít za rozhlasem, jehož jeřáb se stále točí. Pod Oraclem jsou podzemní garáže, jezdí do nich autovýtah. Fronta aut čeká, až výtah rozevře svou tlamu.

U muzea jsou nejklouzavější dlažky, malé barevné. Na Václaváku je téměř prázdno, jen pár turistických jednorožců - průvodů s deštníkem vpředu. Na Můstku svítí slunce a městští policajti mají žluté vestičky. Melantrichovou do hloubi města, v té uličce snad ani nesněžilo. Před orlojem čtyři lidé, náměstí bez koní, sv. Mikuláš mlčí - doleva a už vidím hrad.

V Kaprovce kontrolní stanoviště - zvoním na Paželva a volám: Je půl desáté, vstávat a cvičit! Chichotám se, že mě nepozná, ale zmýlil jsem se. Domovnické ucho nepřelstíš. Chvíli to vypadá, že jdu na fildu - odstup, satane! Pak se to lepší: vypadá to, že jdu na matfyz.

Ale nejdu. Vezmu to kolem Preclíka, kterého chce Milunić odsunout na Letnou. Snad poprvé to vidím zblízka. Ech, doma bych to mít nechtěl.

A zrovna jede tramvaj, tak dávám povel řidiči: K Anně Jagellonské! Řidič mě správně opravuje, že Ferdinand I. tuhle vilu rozhodně pro Annu nestavěl, ale přeci jen mě tam doveze.

Nemám po ruce žádný sprej, a tak to aspoň ryju patou do sněhu: I ty můžeš chodit do práce pěšky!