U Loba F. na návštěvě

Centrum je nejkrásnější, když v něm bydlí i vaši kamarádi. Nebo aspoň moji.

Přijď, lákal mě Lobo před týdnem k sobě domů, F. udělá řízky! Zapsal jsem si tedy do diáře "LOBO - řízky" a přišel.

F. je vskutku obdivuhodná, protože na patnácti centimetrech pracovní plochy vykouzlila tolik řízků vepřových a kuřecích, že kdyby se položily vedle sebe, utvořily by řadu dlouhou jako Orient Express, a kdyby se nakladly na sebe, utvořily by věž vysokou jak dejvický hotel Internacional. A z té věže šla ještě jedna věž a ještě jedna věž, a bylo to dobrý, jak říká moudrý klasik, jehož jméno tu není radno vyslovovat.

Je už téměř všeobecně známo, že s Lobem tvoříme sérii jednoaktovek pro jednu nejmenovanou veřejnoprávní rozhlasovou stanici. Co není až tak obecně známo, je to, že máme nadřízeného Tomáše, který nás zahlcuje všemožnými radami, jak naše rozhlasové jednoaktovky vylepšit.

Více nahoty, více nahoty, volal minulý týden. Více děje, méně postav, volal pak. Méně děje, více postav! Příliš děje, málo nahoty!

A my, jednak protože jsme hodní, jednak protože bychom se jinak nudili, mu vždycky vyhovíme, a máme tak už několik košatých verzí několika různých jednoaktovek a dvouaktovek, kterými se kocháme.

Třeba tuhle jedna větévka. Začíná z prachobyčejné kratičké věty: Veronika se svlékne. Tři slova a co dokáží vygenerovat!

Pak se věta rozvíjí dvěma směry. Jeden je vcelku nezajímavý: Veronika se svlékne a zase oblékne. Ale z tohoto možná ještě něco vyroste: Veronika se svlékne v kanceláři.

Pak přicházejí na řadu souvětí, ze souvětí jsou odstavce, jednotlivé scény, až konečně rozepisujeme dialogy.

A tam nastává to úskalí rozhlasových her, kdy musíte slovy vyjádřit, co očím zůstává skryto.

My si s tím poradili takto:

Dívčí hlas: Ach, jsem celá nahá a tak unavená, asi se předkloním a opřu se rukama o tento mohutný stůl, aby si mé tělo lesklé potem na chvilku odpočalo.

Zvuk otevíraných dveří.

Mužský hlas: OMG, nikdy bych netušil, že se mi může naskytnout takový pohled, mě, dvoumetrovému černochovi!

Dívčí hlas: Ach, promiňte, vy jste sem přišel a já byla zrovna v takové lascivní poloze, to ode mě jistě nebylo nejtaktnější. Nedáte si kávu?