Jak probíhají dny na D

Uklidněme jej a titulem se nám odvděčí - žádám i ostatní, aby psali příběhy na téma "jak to všechno dobře dopadlo". Toto je nefalšovaný deník (no dobře, trochu jsem to proškrtal) z roku 2003...

10. dubna

Dnes mi Lída věnovala tento deník. Ta je ale hodná! Mám velkou radost a budu si do něj psát každý den, kromě těch dnů, kdy do něj psát nebudu.

Dneska bych měl dočíst složitost. Většinu z toho přeskakuju, protože to vůbec nechápu. Stejně jsem to nakonec nestihl, povídal jsem si s Lídou. Zbylo mi na zítřek posledních 45 stránek.

11. dubna

Byl jsem na ASUKu a bylo to dlouhé. Odhlasovali jsme zvýšení limitu na potraviny (a tím i zvýšení ceny jídla) v menze o 5 Kč. Byl to těžký boj, na sockomu to těsně neprošlo. V dubnu bude seminář o tom, jak pořádat na fakultách anketu. Matfyz bude dáván za vzor, přestože tam anketa kolabuje a její organizace je v rozporu (nebo mírněji: v nesouladu) s univerzitním předpisem. To zas bude legrace.

Dočetl jsem složitost a čtu logiku. Lída chce jít do kina, ale mám já čas? Nemám.

12. dubna

Nakreslil jsem kočičku. Lída maluje a přeparkovala auto. Učím se, ale nejde mi to. Lída mě zkouší a jde jí to.

Snědl jsem poslední řízek. Lída snědla hnus. Ale jenom jako. Dal jsem Lídě vajíčko.

13. dubna

Zítra mám státní doktorskou zkoušku, a tak mám dneska depresi. Nic neumím! Lída se mě snaží utěšit, ale vůbec nechápe, že to vůbec vůbec vůbec neumím! Že to neudělám! Že mě vyhodí! Že budu ostuda rodiny! A matfyzu! A republiky! S hanbou zmizím do Ženevy a nebudu se smět vrátit!

14. dubna

Chachá, udělal jsem zkoušku, tralala! Všichni tu máme radost a bujaře oslavujeme. Teda zatím jsem tu sám...

Koupil jsem si Čajkovského symfonie, Lídě Mou vlast, chudinka žádnou neměla, a Petrušce Parsifala, abych odčinil, že jsem tu měsíc opruzoval. Dneska večer by měl přijít na Moskevskou malíř a zítra bych mohl zvesela začít bydlet ve svém. Ejchuchů. Udělal jsem skvělý salát z ředkviček, cibulky, špenátu, sýru a jogurtu. Ňam ňam!