Zima v Jeruzalémě

Jeruzalém (od naší zvláštní dopisovatelky) - Zima je v Jeruzalémě krátká, ale nepříjemná. Autobusy po Jaffa street pendlují ve vražedném tempu, před nimi, za nimi ani vedle nich nikdo nesmi stát, jinak je okamžitě zlit gejzírem špinavé vody, která se valí ulicí. Lidé se pohybují co nejblíže obchodům, co nejdále od okrajů úzkého chodníku.

Jehuda market, kde mam schůzku, je normálně od centra vzdálen asi deset minut pěšky, dneska je cesta nekonečná. Jsem promočená skrz na skrz. Vítr z mého deštníku okamžitě udělal ohavnou sežvýkanou černou hroudu s nepravidelně vytrčenými kovovými dráty. Marťanský přijímač v ulicích Božího města.

Uprostřed chodníku je najednou zcela nesmyslně policejní zátaras. Snažím se nepodléhat panice ani nepříjemným pocitům, které vysílají moje zatopené nohy. Lidé stojí. Nerozumím pořádně, co se děje. Včera jsem viděla americký výchovný film Co je realita? Sympatická hluchá fotografka se v něm rozdvojovala či dokonce roztrojovala s nebývalou intenzitou. Její pronikání do dalších časoprostorových dimenzí komentoval sbor vědců a vědkyn, který se snažil, aby i pomalejším divákům nakonec došlo, že žádná objektivní realita neexistuje. "Je na čase pochopit, že zásadní je stanovisko pozorovatele," řekl jeden z nich zvýšeným hlasem.

Snažím se uposlechnout tohoto nabádavého voláni a zaujmout k situaci pozitivně realistický postoj. Na chodníku přede mnou se zjevně kromě další nekonečné policejní kontroly nic dramatického neodehrává, a tak v duchu unikám do jiných, mnohem teplejších krajů.

Vedle mě zaparkuje vozík přeplněný starými igelitkami. Ještě starší majitelku lze za tou horou spis jen tušit než vidět. Před pár roky by vám všichni řekli, že v tomto sociálním státě bezdomovci prostě neexistují. Dnes je jich v ulicích Jeruzaléma možné potkat spoustu, zvlášť na cestě k trhu, kde pro ně nedávno otevřeli jídelnu.

Automaticky lovím v kapse nějaké drobné. Paní si je vezme se stručným poděkováním, a pak mě s celým nákladem šikovně předjede. Při manévrech s vozíkem se musím pohnout k obrubníku a nevšimnu si projíždějícího auta. Intenzivní studená sprcha mě tak zastihne zcela nepřipravenou. Jsem v šoku. Zadní kola igelitového vehiklu totiž odkryjí nečekaný obraz.

Navzdory ekonomické recesi, která v Izraeli několik posledních let panovala, navzdory škrtům, jež stát provedl v sociální oblasti a kvůli nimž se především staří lidé ocitli v často dost zoufalé životní situaci, navzdory stále ještě ne úplně propracované strategii neziskových organizací, které se snaží lidem bez domova aktivně pomáhat, navzdory tomu všemu a ještě dalším tisícům jiných věcí jako je intifáda, okupovaná území či sebevražedná válka, má šedesátiletá jeruzalémská bezdomovkyně pořád ještě lepší boty než já.

Zábrana se uvolňuje, policie odjíždí, dav lidí se pohne. Sklapnu svůj stejně nefunkční přijímač, posunu se hlouběji do chodníku a přemýšlím o tom, co je vlastně realita.

Martina Křížková