Jak kocourek s kočičkou zachránili dva salamandry

Jednou se takhle kocourek s kočičkou procházejí po kuchyni, když kocourek slyší takové jako šplouchnutí. "Chm, co to bylo?" povídá kocourek. "Nemám vlézt do vany, jestli náhodou nepoteče voda?" "Ale kdepak," řekla kočička, "to přece šplouchají ti dva salamandři."

A pak kočička všechno kocourkovi vysvětlila. Jak Petr přinesl ty dva salamandry domů ve skleněné konvici, jak je přendal do velkého pekáče a strčil do skříňky, a to všechno, zatímco kocourek spal.

"Safra, safra," povídá kocourek, "to je mi tedy pěkné, že se tady někdo může celý den cachtat ve vodě, a já abych si tady za trochu vody hlasivky vyprosil." "Ale jdi," řekla kočička, "ty přece nejsi vodní živočich, ty bys tu vodu jenom chlemtal, ale ti salamandři v ní žijí a bez ní být ani nemohou."

"Nu," pokrčil kocourek rameny, "a proč tedy tolik šplouchají?" "Je noc," vysvětlovala kočička kocourkovi, "a salamandři přes den odpočívají a v noci ožívají. Myslím, že si spolu hrají."

"Aha," řekl kocourek. "Ale teď to bylo takové divné plácnutí!"

"To je pravda," řekla kočička, "vyskočím do vedlejší skříňky a podívám se, co a jak."

"Jejda," vykřikla kočička, když vyskočila do vedlejší skřiňky. "Jeden salamandr vyskočil z pekáče a teď tu chudinka leží na suchu! Co budeme dělat?"

"No co by, budeme si s ním chvíli hrát, a pak ho sežereme," navrhnul kocourek.

"Ale jdi ty, to se přece nedělá, žrát salamandry!" durdila se kočička."Musíme mu pomoct, než celý vyschne."

"Zase něco pláclo," povídá kocourek. "To ten druhý salamandr," vykřikla kočička, "přišel tomu prvnímu na pomoc. Teď tam zahynou oba dva! Musíme vzbudit Petra!"

"Dobrá," řekl kocourek, "půjdu si najít nějaký igelit a budu jej strašně zuřivě olizovat."

"A já," povídá kočička, "vylezu v ložnici až úplně nahoru na knihovnu a budu odtamtud shazovat šanony. To ho jistě vzbudí."

A tak si kocourek našel igelit a zuřivě jej olizoval a kočička vylezla nahoru na knihovnu a shazovala dolů šanony.

Petra to skutečně vzbudilo, vstal a šel na záchod.

"Honem do kuchyně, musíme upoutat jeho pozornost," volala kočička na kocourka, ale ten už dávno seděl ve vaně a tvářil se, že tam ale opravdu patří.

"Jejdanánku," volala kočička, "už je to opravdu zlé, ten první salamandr už je úplně vysušený a ten druhý se k němu tiskne, aby jej alespoň trochu navlhčil."

A tak kocourek přiběhl z koupelny, natáhl se, co to šlo, a zkoušel packou otevřít skřiňku.

"Co to tu vyvádíte?" divil se Petr. Zvědavost mu nedala a šel se podívat ke skříňce. "Vždyť oni vypadli!" polekal se, skříňku otevřel a vrátil salamandry do vody. Ti se chvíli vzpamatovávali, a pak už zase vesele rejdili vodou. Petr si šel zase lehnout.

"Tak to všechno dobře dopadlo," řekla kočička.

"Tak tak," přitakal kocourek, "akorát že jsem zase nedostal napít!"