Na vlnách pana Martenota

Uchop dva oscilátory, do každé ruky jeden.

Jen po hmatu poznat povrch. Nemyslet, cítit. Tvořit.

Nosím čepici. Nosím čepici a jsem v tom sám. V Hannoveru potkávám desetitisíce lidí, ale jen já mám čepici.

Košile v korporátních barvách. Kravata jednobarevná, nanejvýše s proužkem tón v tónu.

Josef Čapek, vrchní ministerský inspektor. Bedřiška zemřela ve čtyřech letech.

Tento tón jest veskrze přesný. 

5 komentářů:

  1. petře, začínám mít strach o tvé duševní zdraví...

    OdpovědětVymazat
  2. já mám strach o své fyzické zdraví!

    OdpovědětVymazat
  3. Duševně je v cajku, zdá se. Jen není s to udržeti níť. Myšlenky se střídají stejně jako na jakés žertovně obarvené špulce. V tom není smysl, jen asociace; možná to tak používal Holan, ale když to řikali, to jsem jistě musel chybět.

    OdpovědětVymazat
  4. No, já bych tě chtěl vidět, jak udržuješ níť, když ti v každé ruce osciluje přístroj na jiné frekvenci...

    OdpovědětVymazat
  5. Myslím, že jsem porozuměl :-)

    OdpovědětVymazat