Felix Holzmann a tvrdé drogy

V dvaadvacítce sedí pár anglicky mluvících dětí s růžovými kšiltovkami na hlavách. Na Pavláku přistoupuje mimo jiné i napodobenina Felixe Holzmanna. Možná dvě.

- Mno tak hele, mladej, snad tady uvolníš pánovi místo, že jo, no.

- Ale prosimvás, ty se nezvednou, dyk se na ně podívejte.

- No jo, nezvednou. Ale víte vy, čím to je? To je těma rodičema, že jo, no.

- Co rodičema, výchovou, pane, výchovou.

- No jo, výchovou. To je ta západní Evropa, víte. To voni se nezvednou.

- Máte pravdu, nezvednou.

- Ale víte vy co? Víte co je horší?

- No jo, je to hrozný, všechno.

- No ne, totiž znáte to tady na Pavláku?

- No právě, na Pavláku, tovítežejo, to znám moc dobře, strašný.

- No jak je na Pavláku to řeznictví, jo?

- No copak to řeznictví, tovítežejo, to já znám.

- No tak v tom řeznictví, pane, jo, v tom řeznictví úplně normálně, ale úplně normálně prodávají tohleto, no, ty tvrdý drogy.

- Ale nepovidejte!

- No právě že povídám. Normálně v tom řeznictví, tam si prostě choděj, nakupujou to tam, úplně normálně, v řeznictví, všechno tam maj. Tvrdý drogy a vůbec. To tam normálně přídete a tam se to nakupuje, všechno! Tyhle tvrdý drogy a psaníčka, však to znáte.

- No jo, to já znám. A na Pavláku, jo?