Bydlení v Barceloně

To je ale krásný byteček! snažím se zachránit situaci.

No prosím, voda teče, lednička chladí, sprcha sprší! Stojíme v útulném pokoji v centru Barcelony. Deset centimetrů přede mnou je kratičká linka, deset centimetrů nalevo je sprcha s toiletou, deset centimetrů napravo jsou dvě postele.

Na jedné z nich leží Ludmila a pláče.

Uznávám, byt není z největších. Z fotografií na webu nevyplývalo, že fotky postelí, linky a sprchy jsou fotky téhož prostoru. Ale má spoustu výhod - je docela v centru města, je plný hulákajících Španělů, takže se sžijeme s místní komunitou, a navíc má výtečnou akustiku. Například teď - sousedovi ve vedlejším bytě spadla na podlahu pet lahev. Jako by mi spadla u nohy.

Takový krásný byt za pouhých 420 euro na týden!

A tak honem pospíchám dolů do kanceláře za Dorotou. Heleďte se, já jsem odolný horal, já vydržím všechno, ale žena mi tam pláče. Uznávám, že byt přesně splňuje, co bylo slíbeno, postele tam jsou, sprcha taky. Ale my jsme opravdu nečekali, že by se mohly pronajímat byty bez oken, víte.

Proč s oknem, diví se Dorota. To je přece ta největší pohoda, po náročném dni na sluníčku se schovat do bytu, ve kterém je chládek. A navíc byty s oknama teď nejsou volné.

Usilovně jí šermuju před nosem stoeurovkou, až David, který byl v kanceláři na návštěvě, povyskočí. Můj byt je volný!

A tak tedy popadneme kufry a štrádujeme si to za Davidem přes Ramblu na druhou stranu. Nalézáme tam byt. Ne kus pokoje ohraničený papundeklem, ale skutečný byt.

S ložnicí, s okny, s balkony.

Díky, Davide!

(A kde budeš spát, nás vůbec nezajímá.)