Když stěhovat, tak jedině s kamarády

Chmurné nedělní odpoledne na Andělu. Lobo čeká na autobusové zastávce, když tu náhle - je to možné?! Po ulici se řítí dodávka s otevřenými zadními dveřmi, tu může řídit jedině žena! A skutečně, má žena za volantem, já na místě spolujezcce Lobovi zuřivě mávám a vzadu sedí Enimen, napodobuje červený praporek a zoufale se snaží přesvědčit svou novou skříň, aby nevypadla těmi otevřenými dveřmi.

Ale tak to nebylo. Lobo dál unaveně zíral do nicotné šedivosti před sebou a ani se na nás nepodíval.

Musíš posilovat, vykřikoval Enimen v pravidelných intervalech, kdy mi skříň nahoře vypadávala z rukou, zatímco on ji dole držel, rozkročen, statný jako býk, a čekal, až se vzpamatuju.

Vypadávala a často i vypadla, ale vždy jsem ji zachytil stehnem, a tak teď mám svá okrasná stehna krví podlitá. Na požádání ukazuji.

Ve výsledku máme doma tři nové knihovny, tři nové židle a jednu novou šatní skříň, zatím bez dveří, což je jiný příběh.

Totiž ten jiný příběh: Dveře máme, úchytky máme, ale do dveří je třeba vyvrtat jakési dírky, kterými se ty úchytky, no, to je taková komplikovaná manuální činnost, to nechme koňovi. Podstatné je to, že cestou z Černého Mostu jsme se stavili v jakési vesničce v Obi, nechali si odborně od prodavače vysvětlit, že všechny nabízené vrtačky jsou šmejdy, ale ta za osmnáct stovek ještě jde, a nakonec koupili vrtačku za pět stovek.

Nemá sice ten rychloupínák, ale to nevadí; léta se skličovalo sklíčidlem, tak to tak taky budeme dělat, vysvětloval jsem své ženě výhody levného nákupu. Měli posledních pět kusů, všechny tak nějak rozbalené, tak jsem jeden popadl a odnesl k pokladně.

Doma jsme usoudili, že nejlepší bude začít vytvořením těch kýžených otvorů. Chybí manuál, volal jsem zvesela, protože manuál jsem si pročetl už v obchodě a ještě jsem si ho pamatoval. Chybí sklíčidlo, volal jsem znevesela, protože prostě chybělo a náhradní doma nemáme. Kompenzujeme si to dvěma kladivy.

A tak jsem sklíčeně plakal nad chybějící součástkou, a to je konec jiného příběhu.

Jistě si říkáte, k čemu novou šatní skříň. A tady právě vstupuje do nejiného příběhu Enimen. Nutně bych potřeboval pro svého nového přítele šatní skříň, volal mi, nevíš o nějaké? Je to hrůza, on žádnou nemá, používá mojí a často se mi stane, že odejdu do práce v jeho oblečení!

Já, altruista, mu nabídl svoji, a tak jsem si tedy musel koupit novou. A pokud si na ramínkách vedete stejně jako já metr obleků a metr košil, jistě chápete, jak je těžké najít vhodnou skříň. A jak těžké je ji vynést do šestého patra.

A pokud jste to někdy viděli u nás doma, tak vám musí vrtat hlavou, kam se nám tam ještě můžou vejít tři další knihovny. Tak to vám klidně řeknu.

Ani se neptejte.

~

Stav dnes ráno je ukázkový. Enimena bolí deltové svaly, mě epsilonové.