Čip

Není to úplně bezbolestná procedura, přiznala doktorka a vytáhla jehlu o průměru několika milimetrů. Koňská injekce!


Z toho jsem měl vždycky strach. Když nás souška Tamchinová vedla školní chodbou ke školnímu lékaři a proti nám šli o mnoho let starší osmáci, vzájemně se podpírali, skučeli, vzlykali a ukazovali, jak velké jehly do nich byly vbodávány. Hrdinou třídy pak byl Jindra Červenka, který inkriminovaný vpich jehlou do zadku vůbec necítil a uraženě se dožadoval dalšího.

Taková pistolka, víte, ukazovala mi doktorka, a ta to tam pěkně vstřelí. Takhle si ho chytněte, ať mi nic neudělá, ono to opravdu bolí.

Odstínil jsem Ludwigovu hlavu od pistolky, doktorka ho popadla za kůži, zabodla jehlu a zmáčkla spoušť.

Prásk. Čip pod kůží a Ludwig apaticky zívá. Je to takový druhý Červenka.

Tak mi tu teď běháš, Ludwigu, s čipem, který tě opravňuje k volnému pohybu na území Evropské unie, a mě k tomu napadají jen slova jednoho klasika.

Sivodňa ty, a zavtra ja.