Montuji si skříňku

Ono se tomu asi neříká skříňka, nemá to dvířka, ale různé fochy a šuplíčky, a do kuchyně je to úplně optimální.

Vybalil jsem ten zázrak. Třicet dva dřevěných kousků a k tomu šedesát šroubů. Drobnost. Není to poprvé, co si montuji nábytek. Hlavně je potřeba si řádně prostudovat návod, nic nepomíchat a dílo se podaří.

Takže tu máme levý a pravý díl, zrcadlově převrácené. Pak je tu střední díl, ten je symetrický. Našroubuju ho na spodní díl, přidám dvě horní latě, pak ten levý a pravý díl, kostra je hotová, to to jde pěkně od ruky! A to krásné dřevo, masiv, žádná dřevotříska.

Teď kolečka. To je roztomilé, když našroubuju kolečko, tak se už nemůžu dostat ke šroubům, které drží levý a pravý díl. To je chytré, nezanechávám stopy. Teď horní deska, ta zase skryje šrouby na druhé straně. A kde snad je přeci jen vidět šroub, tam patří tyhle malé dřevěné potvůrky, které přesně zapadnou do otvorů.

První krytku jsem tam zatlačil úplně, další už tolik nešly, takže maličko čouhaly. Detail. Sešroubovat šuplíky a teď už to nějak splichtit dohromady. Takže šuplík sem, jeden foch sem, druhý sem...

Hlupáci! Vždyť v tom návodu je chyba! Vždyť mi jeden foch přebývá, už ho není kam dát! Podle obrázku by měl jít sem, ale tam už není místo - a tady je díra, kam by se ten foch hodil, ale nedá se tam uchytit! No to mě teda naštvali! A navíc tady ten šuplík se viklá... aha, kdyby se tohle vyndalo a strčilo sem, tak by to všechno fungovalo, jenomže tam není díra... a na druhé straně je... že by...

On ten střední díl není až tak úplně symetrický. Vypadá, to jo, ale ta díra, co je v něm vlevo, má být podle obrázku vpravo! No nevadí, tak ten prostřední díl otočím. Hm, ale to pak musím zaměnit pravý za levý, a pak taky otočit spodní díl a taky horní... Kdyby byl ten střední díl přesně uprostřed, nemusel bych otáčet nic, ale on je posunutý!

Takže odšroubovat horní desku, teď ty boční díly, to ale nejdřív musím vytáhnout ty krytky, naštěstí trochu čouhají, takže je vytáhnu kleštěma, akorát ta jedna, mrcha, je tam úplně zapadlá, zkouším ji vydloubnout šroubovákem, ani se nehne. Nakonec mě napadne do ní zabořit vrut a vytáhnout ji i s ním. Podařilo se, jenom je teď chudáček trochu pochroumaná. Teď ještě boční díly odšroubovat dole, ale to musím nejdřív sundat kolečka, čtyři kolečka, každé na čtyřech vrutech, ještě že mám elektrický šroubovák.

Konečně můžu ke střednímu dílu. Nebýt toho, že mám složené šuplíky, mohl bych celou skříňku zase složit do krabice. Vždyť já vlastně při tom skládání udělal chybu hned v prvním šroubu!

Střední díl vyšroubovat, otočit, zpátky přišroubovat, levý, pravý, horní, dolní, jde mi to mnohem rychleji než poprvé, už mám cvik, šuplíky, jeden, druhý, třetí, fochy, všechno vyšlo!

Ještě že je to ten masiv. U dřevotřísky bych měl strach, že se při vyšroubovávání všechno vydrolí a už to nikdy nedám dohromady. Tohle ale drží všechno pevně! Teď ještě ty krytky, nechal jsem je na konec, kdy už mám jistotu, že je všechno v pořádku, tu hnusnou dám dolů dozadu, aby nebyla vidět, na jeji místo přijde jiná, pěkná, a hele, taky zapadla.

A hned skříňku zaplním: rajčata, tuňák, banány, mléko, mixer, šlehač, robot, všechno se tam pěkně vejde. Je jedenáct večer a jdu spát.

V půl čtvrté se probouzím. Měl jsem noční můru. Ve snu jsem opět montoval a demontoval a opět montoval svou skříňku. Sledoval jsem to na velkém plátně pohledem jiného člověka a tenhle jiný člověk ten průšvih viděl úplně jasně, protože kamera najela na detail a setrvala na něm, aby to došlo i těm méně chápavým.

Totiž, když jsem tu skříňku celou rozložil a pronesl krátký proslov k těm čtyřem šroubům, které se šroubují jako první, ano, správně, do toho nesymetrického středního dílu, tak jsem si dva nechal v ruce a dva položil stranou, zvlášť od ostatních šroubů, aby se mi nepopletly (kamera bere detail). Pak chvíli studuju návod, pohrávám si se dvěma šrouby v ruce, a pak už zase šroubuju, střední díl ke spodnímu a tak dále.

Film se zrychluje, bleskurychle postavím celou skříňku, mám radost, a kamera přeostří na stolek, na které zůstávají ty dva základní šrouby, bez kterých to prostě není možné postavit, bez kterých se skříňka zhroutí, jakmile se o ní opřu.

Film skončil, pořád ještě je půl čtvrté a mně je špatně, protože je mi jasné, jak to bude pokračovat, musí se zase sundat horní deska a zase je tam ta zapadlá krytka, kdybych tam aspoň nechal tu hnusnou, ale já budu muset zničit vrutem tu novou, pěknou.

To byl ale potvora sen! Buďme racionální. Přece kdybych ty šrouby nepoužil, jak by se mi tam podařilo dát ty dvě horní latě? To by nedrželo pohromadě... Cha, dedukce zvítězila, šrouby jsem určitě použil, jinak by skříňku vůbec nebylo možné sestavit!

Upokojil jsem se, ale nedařilo se mi usnout. Pochybnost je ještě větší potvora než sen. Nakonec jsem nevydržel a vstal. Jen se přesvědčím, že na stolku žádné šrouby nejsou, a pujdu si zase lehnout. Rozsvítil jsem.

Byly tam.