Všechno to začalo tím, že jsem odešel. Blížila se jedenáctá hodina, dvě hodiny tance mi zcela stačily. Jenže před budovou jsem narazil na Denisu, svou dávnou známou, která právě přicházela. Chvíli jsem se nechal přemlouvat a pak jsem s ní šel zpátky.
Denisa pochopitelně nezná figury, které znám já, a naopak. Pro začátek jsem tedy jen odšlapával ten jejich rock a oťukával Denisu, co všechno si můžu dovolit. Překvapivě docela dost - sama se nestačila divit, kolik otoček, podtočení, protočení a spin spolu zvládáme.
Zcela rozjařen jsem neodolal výzvě z největších a pro další tanec jsem si vybral nejlepší tanečnici podniku, chci říct tanečního klubu. Kromě nás, běžných tanečníků a netanečníků, tam totiž jsou i tanečníci profesionálové, kteří všechna tahle soirée orgranizují.
Šel jsem na ni pěkně zostra, aby jí nedošlo, že mé občasné vypadávání z rytmu a chybné kroky nejsou součástí mých originálních figur. Sylvie vytřeštila oči a v úžasu otevřela ústa, ale držela se statečně a evidentně se jí to líbilo. Ostatně, ty figury byly skutečně originální - vymýšlel jsem je na místě.
A vůbec, co tu budeme jenom takhle šaškovat, ať pozná, co dokáže česká taneční škola, řekl jsem si, a na That's Alright Mama nasadil svižný rock'n'roll, synkopa - výkop. Nikdo jiný takhle netancoval. Sylvii jsem zcela ohromil. Už jenom zbývalo, abych ji popadl a vyhodil do vzduchu, ale neodvažoval jsem se, nejsem v tom příliš zběhlý a navíc by mohla strhnout nízko zavěšenou halloweenskou výzdobu.
Elvis dozpíval, já poděkoval za tanec, vyslechl si kompliment, kterému jsem nerozuměl, a s křečí v pravém lýtku jsem se odbelhal do auta. Mé ego mělo enormní přebytek stravy.
Jo, a ta křeč mě chytá ještě dneska.
Žádné komentáře:
Okomentovat