Styly učení (4. díl)

Předposlední díl seriálu o tom, jak k učení přistupují studenti jednoho pražského gymnázia. Tentokrát o psychologii učení.

Zkušenostní psychologie učení

Klasifikaci žákovských typů provedli Ch. Claxton a P. Murrellová v roce 1987. Způsob zpracování byl totožný s Obtížemi při učení, stejně jako s následujícími dvěma oblastmi: Informační psychologií učení a Porozuměním učivu. Vlastní klasifikace se respondentům zdála obtížná, neboť měli vystihnout své kladné stránky. Přesto se o to většina pokusila.

Divergující typ

K tomuto typu, kdy se poznávání "rozbíhá" do mnoha stran, se přihlásili 4 respondenti. Žáci divergujícího typu dokáží chrlit nápady, vymýšlet různé varianty řešení, poznatky získávají konkrétními zkušenostmi, které pak zpracovávají přemýšlivým pozorováním; jejich silnou stránkou je představivost, na věci a jevy se dívají z různých pohledů, dokáží vystihnout bohatství vztahů a vytvořit z nich celek. Jsou spíše emocionálně ladění, projevují zájem o humanitní a umělecké obory. ("Platí to ve škole, ale jen u profesorů, kterých si vážím za jejich vědomost nebo přístup.")

Asimilující typ

Typ, který vstřebává a přepracovává různé údaje a shrnuje je do určitého celku, poznatky a zkušenosti získává abstrahováním, tvořením pojmů. Tito studenti vytvářejí teoretické modely, baví je abstraktní uvažování, zkoumání myšlenek a teorií, praktické aplikace je nechávají lhostejnými. K tomuto typu se nepřihlásil žádný student.

Konvergující typ

Typ, jehož uvažování se soustřeďuje, sbíhá. Dostane-li takový žák úlohu, rychle dospěje k jedné správné odpovědi, aniž by měl přehled o případných dalších správných odpovědích nebo jiných možnostech přístupu a řešení, zkušenosti získává abstrahováním, tvořením pojmů, zobecňováním, transformuje je aktivním experimentováním. Jde o racionální typ žáků, kteří dávají přednost styku s věcmi a přístroji před spoluprácí s lidmi. K tomuto typu se přihlásil jeden student. ("Když nemám náladu a je mi smutno z lidí.")

Akomodující typ

K tomuto typu, který se dobře přizpůsobuje novým situacím a měnícím se okolnostem, se přihlásilo 5 respondentů. Poznatky získávají konkrétními zkušenostmi, transformují je aktivním experimentováním, mají tendenci riskovat, jsou netrpěliví, zbrklí, při řešení problému často postupují intuitivně, volí metodu pokus - omyl. Setkají-li se s teorií, která podle jejich názoru není přesvědčivě doložena fakty nebo nemá bezprostřední praktické využití, odmítají se jí zabývat. ("Jen v mimoškolních aktivitách.", "Dlouhodobou zkušeností se školou.")

Informační psychologie učení

Informační psychologie dělí žáky na dva základní typy. Ani jeden z nich není sám o sobě výhodnější, ideální je jejich integrace.

Holisté

Snaží se uchopit učivo jako celek, hledají vhodné analogie, dokáží dobře zobecňovat. Učí se objevováním a vynalézáním.

Serialisté

Postupují krok za krokem, postupně procházejí jednotlivými částmi studia. Jeden podtyp postupuje přísně logicky, k dalšímu učivu přejde, až když zvládá učivo předchozí; druhý podtyp je patologický, učí se nazpaměť, zvládá pouze zkoušení, které staví na paměti, selhává při obměně zadání, při nutnosti využít neobvyklého postupu nebo při požadavku samostatného myšlení.

Sedm žáků se přihlásilo spíše k holistům, pět spíše k serialistům; s tím, že nemusí jít o obecně platný jev, protože se rozdíly projevují v jednotlivých předmětech (holistický přístup se objevuje u předmětů, o které má žák zájem) a situacích (před zkoušením či písemkou se prosazuje patologický serialismus kvůli nedostatku času: "Občas tam patřím, zvlášť když se musím něco naučit v hodině předcházející hodině klíčové.").