Ranní běh 16, 17 a 18

Sobota, neděle, pondělí a konec.

sobota: 10.09 - 10.14 - 10.19 / 160
neděle: zapomněl jsem si hodinky
pondělí: speciálka
úterý, středa, čtvrtek: před/při/po stěhování, bez běhu
pátek: bez běhu, z lenosti

Běhy s návštěvou jsou vítaným povyražením. Sobotní běh s Martinou. Stála v cíli, s cigaretkou, a radostně, jak už to po ránu jenom ona umí, povzbuzovala. Běželo se mi tak nějak radostněji.

Nedělní běh s Michalem. Ten se tvářil, jak je desetiminutový běh směšný, a já mu jen dával za pravdu, ostatně je to velký sportovec, či aspoň má takovou pověst, a neustále nám nabízel jakési výlety do hor na kolech. Vyběhl tedy se mnou a já udiveně zjistil, že se zadýchal o tři minuty dřív než já a že po prvním kolečku vzdal. Na to, jak má cigaretami zhuntované plíce, a na to, že běžel v plandajících sandálech, je to ovšem výkon.

Pondělní speciálka. Všichni se shodli, že je třeba mě využít k něčemu jinému než běhu kolem bloku, takže než se vymotali z kutlochů, doběhl jsem do pekárny. Zpátky běžet nešlo, tašky mnou příliš rotovaly a vychylovaly mě z osy, takže jsem nasadil jen zostřenou chůzi se závažím.

Snad mi ten běh tedy skutečně k něčemu je. Nevím, jestli hubnu, ale zdá se mi, jako by se ta podkožní vrstva tuku vydělila, najednou je tam ostrá linie mezi tukem a masem (či snad svalem), stačí uchopit a odříznout.

A přes veškeré nevýhody běhu (mám na mysli zejména ty paty), pořád se mi to zdá mnohem lepší než kolo. Na kole mám tendenci se jen tak vozit. Za deset minut na kole nejsem unavený a jsem už tak daleko, že nevím, kam mám jet. Běh je sport pro každou, libovolně krátkou (dobíhání tramvaje) příležitost, s úlevnou únavou po prvních desítkách metrů.

Od té doby, co běhám, je mi tak nějak lidsky lépe po těle, nebolí mě tolik záda, ale hlavně! - přestal jsem trpět nespavostí. A to je skoro víc, než si zasloužím.

Žádné komentáře:

Okomentovat