Pupky

Sobota. Pohoda. Lahoda.

Na sobotu bylo svoláno barbeque. Deset dvacet třicet lidí se sjede na louku, roztáhnou deky kolem ohně a blaženě stráví den. Tentokrát nás bylo asi dvacet.

A že to byly většinou už rodiny, mohl jsem pozorovat ten cvrkot kolem dětí. Není lepší možnosti, jak získat zkušenosti, jak prohlédnout a pochopit, co se s člověkem stane, když má dítě (či lépe dvě až čtyři).

Vemte si papír, nadepište si jej můj život, zmuchlejte ho a hoďte do koše. Protože přesně to se stane. Je to fascinující, jak se celý váš svět začne točit kolem dětí.

A tak jsem si tedy užíval tepla a masa, až v jednu chvíli všechny větší děti odběhly k řece, matky se shromáždily kolem těch mladších, neodběhnutelných, a otcové diskutovali kolem ohně.

A prozřel jsem. Kolem toho ohně stáli muži ne o moc starší než já, každý v ruce plechovku piva a každý před sebou objemný pupek.

Tak to ne, Petře! Podívej se na to, takhle chceš dopadnout?! Vřelo mi to hlavou cestou domů a pak ještě celou neděli. Chceš být špekatým otcem, který bude mít ve čtyřiceti letech problém se ohnout?

Sport! Zdravá výživa! To je odpověď! Hned jsem nalistoval, co mám dělat. Spořádat denně 2100 kilokalorií a vysportovat jich 2900. A tak jsem se - poprvé v životě - zadíval na takovou tu tabulku, co je skoro na všech potravinách, dokonce i na chlebu. Valeurs nutritives: 569 kcal, stálo na té čokoládě, kterou jsem právě spořádal ke svačině. 596 kcal na těch pistáciích, kterými se tu krmím, když zrovna nesvačím. Takže dost!

Jdu si koupit botky adidasky na běhání a nějaký slušivý érodynamický obleček.

A pak se uvidí.