Napadl sníh a je tu krásně. Ta čistá, jasně modrá obloha, ty zasněžené vrcholky hor. To byla nějaká písnička, ne? Až na vrcholky hor, zpíval někdo, a do toho šly vokály na-vr-chol-ky-hor...
O deset dní později než loni. A vůbec je letos nějak tepleji a líp, mlhy nejsou - ale možná ještě přijdou. Protože přece líp už bylo, to se ví, ne?
A já tedy vyrážím do Brna. Přes Prahu. Ne, netěšte se, zřejmě se nepotkáme, mám příliš málo času. Ale pokud na mě snad někde v centru hlavního města narazíte, stačí zřetelně zvolat heslo a já sáhnu do batůžku a podaruju vás svou loňskou knihou.
Zdá-li se vám to málo, kontaktujte mrtvého jazzmana aka křepelčího muže.
Heslo: Tady leží mrtvý dítě!
tady leží mrtvý dítě
OdpovědětVymazatUpdate: Věra Martinová to zpívala. Až na vrcholky hor už vyjdu jenom já, jen já... Divné, nemám pocit, že bych o nějaké Martinové v životě slyšel.
OdpovědětVymazat