Město hříchu

O cestě tam. Protože není cesty zpátky.

Ráno jsem vstal a zjistil, že nemám nic na sebe. Tedy nic, co by mě v Amsterdamu dostatečně reprezentovalo. Ale nakonec jsem našel svou oranžovou košili, která se mi pro tuto příležitost zdála obzvláště vhodnou.

V letadle došlo ještě před zvlétnutím k několika problémům. Jakýmsi záhadným způsobem se stalo, že nastoupilo víc lidí než mělo. Vypadalo to tedy, že nekdo bude muset celou cestu stát, ale letušky hrály s cestujícími tak dlouho škatulata batulata hejbejte se, až se jim podařilo všechny usadit.

Až na tu starou paní, kterou dočasně vystrčily před letadlo, a na toho pána, kterého umístily na záchod.

Když už všichni seděli, jedna dáma u nouzového východu předvedla kratší hysterický záchvat, prohlásila, že tam odmítá sedět, protože není připravena otevřít únikové dveře v případě nouzového přistání, a trvala na tom, že si musí přesednout.

Lidi se tedy zase různě pomíchali a když si poposedali a zmatek se zklidnil, dokonce zbyla nějaká volná místa. Stará paní před letadlem už odešla, ale aspoň ten pán ze záchoda mohl uvolnit toto důležité místo ostatním zájemcům. Což sice učinil, ale byl z toho celý nesvůj a brzy se tam vrátil.

A pak už začaly letušky provádět známé prostocviky, které jsem ke své smůle ještě neměl možnost si vyzkoušet. Ramenatá dvoumetrová letuška v mé části letadla to ale pěkně flákala, takže jsem stejně zase nic nepochopil.

Třeba jak si mám navléct přes hlavu záchrannou vestu, když si u hlavy přidržuju kyslíkovou masku? To mi ještě nikdo nevysvětlil.

A tehdy to přišlo. Letadlo začalo rolovat a já díky svému perfektně vyvinutému sluchu postřehl, že dvě řady za mnou cestuje se svými rodiči velmi malé dítě. Velmi malé a velmi uřvané dítě. Přemýšlel jsem, jak díte co nejefektivněji uklidnit. Nejlepší bude všechny vystrašit, řekl jsem si.

Otočil jsem se a vážným a pomalým hlasem česky řekl: Matku vzkřísil ještě stěží! Odlepili jsme se od země a od té doby byl klid.

Lety jsou čím dál tím horší. Kde jsou ty doby, kdy člověk dostal teplé hovězí na houbách s rýží a k tomu sklenku červeného vína. Dneska už je to jenom houska se sýrem (BA k tomu aspoň přistrčí kus vajíčka!) a trochu toho džusu.

Pravý stoprocentní pomerančový džus vyrobený z pravého pomerančového koncentrátu. Zajímalo by mě, z čeho se vyrábí ten koncentrát a kolikaprocentní je. Jestli to někdo víte, určitě se tu s tím svěřte. Já vám pak na oplátku řeknu, jak se v restauracích dělají hranolky. Ona vás pak na ně přejde chuť.