Hyjé ať se hnem

Především Petr mluvil, a to tak přesvědčivě, že když skončil, mnozí se ho zeptali: "Co tedy máme dělat?" Petr odpověděl: "Kajte se za své hříchy, každý z vás ať přijme křest ve jménu Ježíše Krista a také vy tak spolu se křtem dostanete dar Ducha svatého." Mnozí z nich ho poslechli. Toho dne se dalo pokřtít na tři tisíce lidí...

Myslím, že tato citace naprosto přesně vyjadřuje průběh druhého bloggerského soirée genevoise. Po počátečních zmatcích, zda slavíme křesťanské svátky svatodušní či židovské letnice, jsme si ujasnili význam prvního papeže (mimochodem opět Petra) pro dnešní svět, a otevřeli první krevní konzervu.

Po úvodních nesmělých kontaktech a neslané nemastné diskusi o budhistických mniších pod vodopádem jsme našli společnou lásku k mangovému čatní a Arthuru Honeggerovi. A když jsem ocitoval tu pasáž z Písma (ano, tu o zrození Ježíška, o pastýřích a pastýřkách), zábrany padly.

Ale zařekl jsem se, že o všem taktně pomlčím. Kompromitující informace, které jsem se dozvěděl o pomlouvaných nepřítomných, se ještě jistě budou hodit, a zde není třeba jimi plýtvat.

Jistou sociálně-psychologickou sondu si ale neodpustím. V rámci postmoderně fenomenologického diskursu se komiksově laděná parciální anticipace ukázala jako tvůrčí prostředek nečekané intensity. A zatímco tajemná H. L. jen slabě poodkryla své nitro, T. N. se svěřila úplně a zcela.

Upravená realita blogů mátla, ale teď už je to zcela jasné. Ve vztahu postavy A s postavou B je psychologicky starší a stabilnější postava s lepší postavou.

A dotyčný nejmenovaný by si měl příště dobře rozmyslet, komu v opilosti posílá své sms.