Madeleine: o překladu

Paměti Madeleine Albrightové jsou objemné, zajímavé a trochu divně přeložené.

Hned v předmluvě mě dostala věta o tom, jak se M. A. seznamovala se spoustou nových lidí a rozšiřovala si své obzory, přičemž si též udělala doktorát. Později se ale vysvětlí, že se nejedná o doktorát ze seznamování.

Korektorka Marcela Jurčíková a odpovědná redaktorka Anna Novotná nechaly do knihy proniknout pár překlepů. Zejména záměna koncového -a za -o je kouzelná, neboť dělá z bývalé ministryně zahraničních věcí Spojených států osobu středního rodu.

Michael Žantovský se s překladem moc nepáral. Znovu se potvrdilo, že překladatel musí především ovládat jazyk, do kterého překládá, včetně - řekněme - reálií. Ale ty zmršené reálie přece nejsou tak neobvyklé! Že by to byl od Žantovského záměr? Dva příklady za všechny: Malá M. A. na sobě při jisté slavnost zřejmě neměla národní kostým, ale kroj, a Václav Havel zřejmě nepřišel za zvuku prezidentské znělky, ale fanfáry.

Skutečnou perličku jsem si nechal na závěr. Pokud smysl věty pochopíte hned napoprvé, zřejmě trpíte nějakou mozkovou vadou (svěřte se v komentářích). Jde o závěr popisu diskuse na Ohioské státní univerzitě. Diskuse byla naprostým propadákem kvůli vřavě, kterou v publiku vyvolali "demonstranti". M. A. píše: "Na jednom kresleném vtipu jsme byli my tři, jak se potácíme do Oválné pracovny, abychom podali prezidentovi zprávu, a vypadáme, jako bychom se právě vraceli z války. [A teď ta slibovaná věta.] Kdykoli dostal od té chvíle někdo nápad, jak sdělit naše poselství, který vypadal potrhle, stačilo říct 'Ohioská státní'."