Obsažné a originelní referáty o celé akci přinášejí:
Malý čtenář: I was a twen-age Jihočeská matka (bylo nás 6)
Enimen: Flash mob pro Řetězku se bez Kostěje vydařil
Jihočeské matky dětem: Referáty
Organizátoři jsou dojati. Happening se vydařil, nebyly hlášeny žádné oběti na životech. Policejnímu vrtulníku, který silným reflektorem pročesával okolí, jsme vtipně unikli do kladivové hospody.
Ehm, šťastné a tentonoc, veselé
No vážně, i já jsem se k tomu dokopal a na potkání každému přeju světový mír.
Nepředpokládám, že bych v tomto roce na Chinin ještě něco přidával. Ozvu se, jakmile vystřízlivím, což by mohlo být asi tak 5. ledna.
Nepředpokládám, že bych v tomto roce na Chinin ještě něco přidával. Ozvu se, jakmile vystřízlivím, což by mohlo být asi tak 5. ledna.
Chcete 15 tisíc za návrh úvodní stránky webu UK?
Rektor Univerzity Karlovy vyhlásil soutěž: grafický návrh úvodní stránky webu UK.
Soutěž běží do 27. ledna. Proč to nezkusit? :-)
Jihočeské matky dětem: Do akce!
Konečně: Jihočeské matky zveřejňují podrobný itinerář celé charitativní akce.
$$OBR2560$$ Famózní charitativní akce Jihočeské matky dětem proběhne v úterý 23. prosince v Praze.
17:15 sraz před hotelem Don Giovanni
Vystoupíte na stanici metra Želivského (trasa A), vylezete východem "Don Giovanni" a hotel obejdete proti směru hodinových ručiček, až se dostanete k hlavnímu vchodu.
17:15 - 17:30 blíže nespecifikované sociální aktivity
Blíže nespecifikováno.
17:30 - 17:35 zpěv
Zpíváme vánoční koledy, husitské chorály, Ej, uchněm a další známé písně. Pokud máte po blíže nespecifikovaných sociálních aktivitách problémy s krátkodobou pamětí, přineste si vytištěné texty! Tichá noc (zpíváme německy), Nesem vám noviny, Narodil se Kristus pán a další.
17:35 - 17:50 pochod k modrému kontejneru
Od hotelu se vydáme Izraelskou ulicí a dále ulicí Nad Vodovodem. Náš průvod symbolizuje tři krále, kteří šli za hvězdou betlémskou. Naše hvězda svítí na rohu ulic Nad Vodovodem a Slunečná. Před vilou Nad vodovodem, číslo orientační 14, totiž narazíme na modrý kontejner, symbolizující jesle s Ježíškem.
17:50 - 18:00 rituální vhození časopisů do kontejneru
S každým časopisem se obřadně rozloučíme a vhodíme jej k Ježíškovi.
18:00 - 18:05 závěr happeningu
Když už budou všechny časopisy obětovány, zapálíme svíčky, rozmístíme je kolem kontejneru a budeme svátečně rozjímat. Poté se pokojně rozejdeme do svých domovů.
Apel
Apelujeme na všechny jihočeské matky, aby kromě obětin a darů (časopisů) přinesly i svíčky! Též mobilní telefony a podobné vymoženosti, umožňující zaznamenávat průběh akce na blog, jsou vítány. Jednáme s Českou televizí o natočení dokumentu s názvem Radioaktivní charita. Pokud vše vyjde, bude se vysílat 7. ledna v půl třetí ráno na ČT2.
Prosíme naše příznivce, aby na své weby umístili naše logo a odkaz na tento článek.
Na stejné téma:
Jihočeské matky dětem + flashmob
Jihočeské matky! Chceme víc časopisů!
Občanská společnost se rozbila!
Jihočeské matky dětem: Kdy, kde, jak
Jihočeské matky dětem: Další upřesnění
Píšou nám z Dona Giovanniho
Tak abys věděl - nezacpáváš si uši?
Pan Supraphon mi nadělil vánoční dárek! Ale s chybama!
Hurvínkovy Staré pověsti, se kterými jsem strávil své dětství, se objevily na CD. A já trpím!
Totiž, ty elpíčka znám téměř nazpaměť, a tak křičím: Proč je to na tom cédéčku zkrácené?! Byl jednou jeden žák, jmenoval se Hurvínek, soudružka učitelka ho vyvolala a dostal pochvalu, to už se teď nesmí říkat? Kvůli soudružce?
Neříkej to, Máni, neříkej to, ať si děti pěkně počkají na druhou stranu desky - to je asi na CD nevhodné, chápu. Ale proč byla škrtnuta BoULe, bouda, úskok, léčka? Zdálo se to snad někomu málo vtipné?
Cítím se ošizen! Já chci všechno, žádný střihy! Až někde potkám produkčního Jiřího Tušla, který je za krácení odpovědný, budu mu muset nabančit!
Aspoň že tohle zůstalo:
Spejbl: A pověst o Bruncvíkovi že já neznám? Za jeho panování země česká oplývala mlékem a strdím!
Hurvínek: Čím že oplývala?
Spejbl: Mlékem a strdím!
Hurvínek: No že mlékem, to chápu, a proč strdíš, tati?
Spejbl: Ale já nestrdím, pořád...
Mánička: Ale prosím říkal jste to, že strdíte.
Sbohem. Pár osobních poznámek. Sklo na cestě. Kupuji tuleně a netopýra. Strefujeme se do pauz. Končím. Varování.
31. 3. 2000
Adieu, Švédsko! Jsem na trajektu směr Sassnitz, počasí výtečné, zdržení snad nehrozí. Jakýsi maník tu neustále obtěžuje místní hrací automaty, což nelibě nesu zejména kvůli tomu pouťovému zvukovému doprovodu.
Celý den byl hektický, ráno jsem si zabalil, tj. naházel co nejrychleji všechny věci do krosny, pak jsem do dvou seděl u počítače, rychle se najedl, strávil něco přes hodinu ve městě a pak poslední hodiny v Dalby. Každá z těchto událostí zaslouží podrobnějšího popisu. (Už jedu, Ludwigu!)
Nejdřív zábavné věci: Vzoromil nasadil odvetnou akci číslo 1, použil k tomu nacismus, poezii a královnu matku. To mu tedy nedaruji, brzy spláče nad prodělkem. Osoba zvaná pjz dnes prokázala svou naprostou idiocii, stále ještě nechopopila mé výroky na Pranýři, a to jsem je tam i vysvětloval! Někteří lidé jsou skutečně tak tupí, že nikdy nepochopí nadsázku (nemluvě o ironii a sarkasmu), jsem si toho vědom, ale stejně mě to bude znovu a znovu překvapovat. Podobný případ je Franc, jak se ten člověk mohl dostat ke skasáckému webu, to tedy nechápu.
Tragické záležitosti se týkají B. Provalilo se, že v jistých nedefinovaných okamžicích, kdy sama nesedí u počítače, si tam někdo konverzuje jejím jménem. Jí to ale - zdá se - nevadí. Mě to pohání k šílenství, když si uvědomím, že si naprosto nemůžu být vědom toho, kdo mi odpovídá, kdo čte, co já píšu. Velmi depresivní pomyšlení! Těžko se tomu mohu bránit, a proto - již žádné důverné povídání, stop, můžeme se leda bavit o počasí, a možná ani to ne; je to začátek konce?
Možná ano, protože ztrácím víru, s kým jsem to vlastně ty čtyři týdny hovořil, s kým jsem to jednal? B. to nechápe, z jejího pohledu je informace ucelená, ale co já vím, co z toho všeho je pravda a co lež? Jistě je to krásná zábava, na FD to musí být k popukání. Já se takovýchto hrátek odmítám účastnit. B. pak přerušila kontakt a je možné (je vysoce pravděpodobné), že už ji nikdy neuvidím, protože se nedohodneme na žádné schůzce. Ostrá realita vysypala sklo na cestu, tak se tedy pořežu, a třeba i zdechnu. Tak trapný a banální konec, to by se ani zfilmovat nedalo. Znám se v této situaci a vím, že neustupuji. Je to ke škodě věci, je mi to líto, že to ani vyjádřit neumím, ale nemohu jinak, aniž bych se styděl sám před sebou. Je mi bídně, je mi zle, a taky je mi svobodno. Nejvíc je mi ale asi hloupě.
Chtělo by se mi to utnout, ale musím pokračovat, jak jsem slíbil. Znechucen jsem šel do města, bylo už celkem teplo, jenom jsem to takovým lehkým obloukem prošel, cédečka jsem nekoupil (stála 79 SEK), ale koupil jsem plyšová zvířátka - netopýra pro sebe a bílého tuleně pro B., což byl počin dosti nesmyslný, vzhledem k předchozímu, ale za ty čtyři týdny ve vzduchu jsem to musel udělat.
V Dalby jsem zbaštil pizzu a skončili jsme s Mozartem u klavíru. Zkoušel jsem hrát Sonátu pro začátečníky C dur, ale žádná sláva to nebyla, už skoro nic neumím. Vážně začínám uvažovat, že bych se nějakému nástroji věnoval pořádně. Klavír mě láká, ale kam s ním? Kytara mne celkem nudí, snad ten saxofon, ale zase těch peněz za to, a co když mě to po půl roce přestane bavit... Pak jsme přešli ke koncertu, bylo to docela legrační se strefit do těch pauz v orchestru, až jsme málem zapomněli odjet. Ale podařilo se, autobus jsem stihnul v pořádku, teď už jenom přes Německo, za nějakých dvanáct a půl hodiny bych měl vystupovat na Florenci.
Tím končím toto dlouhé vyprávění na dvaceti třech stranách a již v něm nehodlám pokračovat. Též varuji všechny před psaním deníku, je to droga, žrout času, ošklivé kačátko, které nedává zapomenout na krize dávno minulé a vytahuje je neustále na světlo.
Na závěr si ještě dovolím malou poznámku. Neblaze známý příběh o pasáčkovi mluví o tom, jak byl tolikrát slibován vlk, až nikdo neuvěřil, když skutečně přišel. Z tohoto hlediska je zajímavá psychika těch čtenářů, kteří mne trochu znají a diví se: Jak je to možné, že tenhle člověk, který byl vždycky tajemný, který své city a pocity vždycky pečlivě a důkladně (a úspěšně) skrýval, se najednou tady odhaluje, zcela veřejně? Dovolím si na to odpovědět otázkou, ač je to neslušné: A kde berete tu jistotu, že nejde o další fikci, vážení? Přeji sobě i vám hezký zbytek života.
Přepískl jsem. Snídám a skoro neobědvám. Nadmutá koza a schůzka exfunkců. Přízemní Písmák.
30. 3. 2000
Zase jsem to lehce přepískl, je pár minut po půlnoci, právě jsem dorazil z práce. Už téměř neprogramuji, jen definuji úkoly, vytvářím specifikace, tvořím. Zítra mne ale ještě čeká trochu koncepčněji se podívat na plug-iny.
Dneska je vlastně poslední normální pracovní den, zítra už to bude lehce pochybné. Jako obvykle ve čtvrtek byl celý den velmi klidný, neudálo se snad téměř nic zvláštního - ale ano, ráno se mi podařilo se nasnídat, to byl tedy výkon přímo heroický. Zato oběd se mi dařilo nemístně odkládat, až jsem na něj málem zapomněl. Už se těším na nějaké pořádné jídlo, tady nemám ani čas si udělat flák pořádného masa.
Přišel mi pohled od Vzoromila, je na něm místo atentátu JFK, zřejmě tím naznačuje, že bych mohl zajít podobnou smrtí. Již se těším.
Měl jsem dnes dopoledne volat Andělovi, nevzpomněl jsem si. A vůbec, když něco potřebuje, ať napíše mail, nebudu kolem něho lítat jak nadmutá koza.
Napsal mi Olda Bílek ohledně schůzky akademických exfunkcionářů. Je to velmi milé, plánováno na 12. dubna, tedy přesně měsíc před začátkem PJ a dva měsíce před během přes most. Dvanáctka je zřejmě nějaké oblíbené datumové číslo.
Začínám trochu víc pronikat do Písmáka, a zdá se mi ten systém čím dál tím víc zajímavější. Taková snůška naivních lidí, majících radost z každé voloviny, do toho pár jedinců se zdravým rozumem, to všechno se mísí a vře a hádá a obdivuje, tak dokonale dadaistické a přitom tak přízemní. Jsem z toho celý pryč.
Roztomilý blbec. Velká muka. Pohledy. Hovadiny.
29. 3. 2000
Má role je roztomilý blbec. Vždy k dispozici, vždy připraven k radě a k útěše. Ještě cítím, že mám šanci z toho uniknout a žít podle Balzaca, ještě snad. Ale též mohu podlehnout. Proč musím snášet taková muka? Spíše: Proč si je způsobuji, proč jim vytvářím živnou půdu? Zaříkávám se - už ani slovo! Mlčet jako hrob. Můj dekadentní náhled na svět se vrací, tajemství se prozrazují a přátelství se zrazují, vždyť pro to jedno i druhé vznikalo. Je hloupé ptát se po smyslu, když útočí na nás nesmysly.
Vyjádřil jsem přesně tento den, a už chybí jen nic neříkající fakta:
Zaspal jsem a šel do práce pěšky. Tím celý den rychleji uběhl, a z práce jsem již před devátou, chci si ještě číst a psát.
Pracovně přiměřeně, další specifikace hotova, udělal jsem třídění, tedy sice volné tempo, ale podle plánu. Ctirad psal úvod k článku na ostravskou konferenci, kontroloval jsem mu to po stránce slohové, pochvalně se přitom zmínil o B. (vcelku zbytečně).
Jako obvykle byla B. na síti jen chvilku. I další lidi měl jsem možnost potkati. Většina radostně hlásí došlý pohled.
Psát deník je pěkná hovadina a nebýt toho, že tento zápis je předpředposlední, už bych toho nechal. Nechávám toho tedy alespoň pro dnešek.
Ve vyšších polohách srážky
Sundal jsem nohu z plynu a odtrhl ruce křečovitě svírající volant. Jsem v Praze.
Ludwig se se mnou odmítá bavit. Jen se tak na mě pohoršeně dívá. Před deseti hodinama jsi mě strčil do týhle blbý přepravky, tak si to teď vyžer. A to ještě netušíš, kam jsi to přijel, povzdechnu si. A zamířím s Ludwigem do bojové zóny.
Odemknu a už ke mně cupitá Damien. V půli cesty se zarazí. Čuchám, čuchám člověčinu, řekl by děd Vševěd. Damien zavětřila Ludwiga. A Ludwig pochopil, kam se to dostal.
V téhle bojové zóně má Ludwig jediné místo, kde může přebývat. Pouze na zvýšeném patře v předsíni je chráněn před útoky Damien a Cézanna, kteří jako vždy odmítají připustit, že by s nimi mohl sdílet jejich vlastní byt nějaký vetřelec. Naštěstí se vždy za pár dní nechají přemluvit.
Ludwig je schovaný na patře a Damien se Cézannem mají válečnou poradu. Já budu tady v záloze za dveřma a vyrazím na něj, kdyby chtěl pryč, a ty jdi po něm, radí Cézanne. Než se stačí poradit, Ludwig opatrně seskočí z patra a jde na výzvědy.
Damien to rozhodí. Její ocas nabyde čtyřnásobně na objemu. Vrhá se na Ludwiga a ten se snaží zachránit útěkem. Damien těsně za ním, obě kočky jsou stejně rychlé, před Ludwigem se objeví hromada věcí, které jsem nanosil z auta, Ludwig se odráží, mohutným plavným skokem se přes ně přenáší, Damien to nečeká, zamotá se do tašek, ale to už Ludwig získal drahocenné setiny vteřiny, skáče na patro - a je v bezpečí.
Damien se ale nehodlá vzdát tak snadno. Šup! A je na patře. Boj je nepřehledný, obě kočky řvou a vřískají, v klubku neni jasné, kdo zrovna vítězí, ale zrovna ke mně doletěl chomáček černých chlupů, takže by Ludwig mohl mít navrch, a skutečně, najednou se z toho klubka vymotá jeho hlava, vztekle obnažené zuby a mohutná tlapa zasazující rány... Damien prohrává a seskakuje z patra.
Jdu si lehnout. Spím na jiném patře, v pokoji. V noci se budím, někdo po mě šlape. Na Damienku je to moc velké, na Pišinku moc malé: Ludwig. Nějakým zázrakem se probojoval až ke mně. Usínáme spolu, ale Ludwigovo vrnění se najednou mění v temně hluboké zamručení. Nepřítel se blíží.
Ludwig opouští můj pelech a jde se připravit. Metr a půl od žebříku nachází vhodnou pozici. Ještě jednou varovně zamručí, ale Damien tím nezastraší. Vybíhá po žebříku a vbíhá na patro. Rozhlédnout se už nestačí. Ludwig zaútočí, ten metr a půl má zvolený velmi vhodně, to musel mít dopředu promyšlené. Moment překvapení sehrál své, Damien bere žebřík dolů kotoulem.
Probouzím se pozdě, až v jedenáct hodin. Situace na bojišti je klasická. Ludwig na patře v předsíni, leží a tváří se, že mu všichni můžou políbit, Pišinka se válí na chodbě a odpočívá, Damien brousí kolem a furt šmíruje, jestli se Ludwig moc nehýbá, a Cézanne je stále ještě v záloze za dveřmi.
Ticho a klid. V televizi zrovna vykládají, jaké bude počasí, a mají naprostou pravdu: Ve vyšších polohách můžeme očekávat srážky. Kdo by to řekl, že takové zvýšené patro už je vyšší poloha.Poslední článek
Vážení čtenáři, kvůli tragickým událostem, které postihly autora tohoto blogu, je toto úplně poslední nebo na dlouhou dobu poslední článek na Chininu.
Přesně tak začíná článek, který je naprogramován na pondělní ráno. Důvod je prostý: jedu do Prahy.
Tedy abych byl přesný: v sobotu ráno nasednu do svého auta a vyrazím do Prahy. Cesta bude dlouhá a nevlídná, nemám spolujezdce. Může se stát cokoliv.
Chraň bůh, abych naboural nebo byl nabourán. Požaduji klidné, milé a bystré řidiče v autech kolem sebe, krásné počasí bez náledí, námraz, sněžných bouří a podobných nesmyslů.
Ale hlavně: Potřebuji se neztratit! Na cestě mě čeká několik závažných momentů, kdy je potřeba správně odbočit, sjet z dálnice apod. Zvládnu to? Když jsem onehdá jel na nákup, pouhý kilometr a půl od mého bytu, cestou zpátky jsem sjel z cesty, aniž bych si toho všiml, a dostal jsem o pět kilometrů východněji, než jsem měl. To všechno jen kvůli jedné pro mě nesrozumitelné křižovatce.
Můj orientační smysl nemá při cestě do Prahy šanci, ani kdyby byla dálnice roubená šipkami. A to určitě není, roubené jsou chalupy, a po těch nepojedu.
Pokud dorazím v pořádku do Prahy, poznáte to. Pokud ne, poznáte to také.
Ale co, neztrácím naději. Když se ztratím, tak se najdu, ne? A proč bych se cestou do Prahy nemohl podívat po Hamburku?
Gramec byl přesunut
Milí hudbychtivci, není všem gramcům konec...
Pokud jste to ještě nezaregistrovali:
Sekce gramec se osamostatnila do blogu gramec. Včetně soutěže! Staré příspěvky ze sekci gramec byly okopírovány do nového blogu, sice bez komentářů, ale ono jich stejně moc nebylo.
Nový gramec má pochopitelně i své RSS, čehož už využívá např. Vozovna, která velmi vtipně označila gramec za český hudební server. Adame, už ty houbičky nejez.
Píšou nám z Dona Giovanniho
Vidíte, naše akce Jihočeské matky dětem bobtná a bobtná...
Vážení přátelé,
blíží se doba Vánoc a s ní spojené obdarovávání nejbližších. S nadšením, a trochu i se slzami v očích, jsme proto přijali nabídku vašeho pěveckého sboru Jihočeské matky zazpívat našim hostům před hotelem několik koled.
Náš hotel je umístěn u malé stanice metra, téměř na okraji Prahy, s velmi omezenou možností živé hudební produkce. Dosavadní dopravu našich hostů za hudbou zajišťujeme pražskou taxislužbou, která nás ale v poslední době nechává často na holičkách.
Děkujeme všem, které náš problém zaujme a přijdou nám spolu se sborem Jihočeských matek zazpívat. Nejsme hudebně vzděláni, ale přesto jsme již o Jihočeských matkách několikrát slyšeli, a vždy jen samou chválu.
Umístění hosté si vaši pozornost určitě zaslouží - o to víc, že jim chybí opravdový zpěv jejich rodičů.
Za všech 800 umístěných hostů předem děkujeme.
Ladislav Kohoutek
ředitel hotelu
Kolejní rada? Žije...
Vím, psal jsem: Případ uzavřen. Ale není. Po krátké přestávce tu máme dokonce dvě bojové fronty.
Pokud nevíte, o co jde:
30. října Nechutné čachry s kolejní radou
3. listopadu Kauza kolejní rady pokračuje
2. prosince Kolejní rada: Případ uzavřen!
Jedna fungl nová bojová fronta se týká nových voleb do kolejní rady, které mají proběhnout ve středu 17. prosince. Zatímco poprvé byly volby vyhlášeny papírem o velikosti A4 vylepeným na vstupních dveřích, tentokrát se papír o polovičním formátu schovává kdesi na nástěnce. Nové volby údajně vyhlásil rektorát, ale zdá se, jako by někomu záleželo na tom, aby se o nich nikdo nedozvěděl. Pro jistotu ani není řečeno, kde budou volby probíhat.
Druhá fronta už je téměř osobní a týká se neplatné kolejní rady. Myslím si, že tento skvost v komentářích by neměl zůstat bez povšimnutí (otiskujeme v původním znění bez titulků):
09.12.2003, 09:47:12
Dobry den Pane Omler,
tak za prvé stará kolejní rada se novou kolejní radou nestala - má 5 nových členů. Výtky, které máte k průběhu voleb jsou pravdivé, ale o žádný komunistický způsob nešlo. Praktikovali jsme stejný způsob jako minulý rok a volby tímto způsbem probíhají i na ostaních kolejích...
K vašim výtkám mohu říci jen toto. Termín oo konání voleb do kolejní rady vysel na nástěnce místo 14-ti dnů týden.. Na tou už dokonce poukazoval slečna Kukalová hned po volbách. Bývalý předseda kolejní rady jí problém vysvětlil omluvil se a dal ji možnost rozhodnout o tom zda budou nové volby či nikoliv. Ona omluvu AKCEPTOVALA a pak si stěžuje někde do švýcarska a výslednkem jsou nové volby... Vůbec se to nemuselo řešit přes rektorát jen kdyby si slečna Koukalová stála za svými stanovisky hned po volbách a ne den potom psát anonym rektorovi.
Btw: proč jsi nevystoupil z anonymoity, když tě o to rektorát žádal a proč není ve tvém článku ani zmíňka o tom, že šlo o anonym....
S pozdravem Jan Antl
Uveďme tedy na pravou míru tento fakt: Bývalá kolejní rada měla devět členů, v neplatných volbách kandidovali tři z nich, všichni tři byli zvoleni. Nemám téměř nic proti těm, kteří už nekandidovali, ani proti těm, kteří byli zvoleni nově. Až na to, že se na té šaškárně podíleli.
Přiznání, že volby takto probíhaly i loni a že to takhle funguje i na ostatních kolejích (pravděpodobně myšleno na kolejích MU), je alarmující a měl by ho řešit rektorát. Mám pocit, že si budu brzy muset opět udělat výlet do Brna...
Pozdní vyhlášení voleb je samozřejmě pouze zástupným problémem. Volba byla nepřípustná především kvůli tomu, že kandidáti hlídali, kdo jak hlasuje, a sčítali si hlasy, a dále kvůli tomu, že každý volič před svou volbou viděl, jak volili ti před ním. Problémů bylo ještě víc, ale to už se opakuji.
Že slečna Kukalová akceptovala nějakou omluvu, to skutečně volby nečiní platnými. Nestěžovala si ona do Švýcarska, ale já ze Švýcarska. O údajné anonymitě jsem už psal (viz odkazy výše).
Sepsal jsem text, který vysvětloval, proč se konají nové volby, proč je dobré kandidovat a proč je dobré jít volit. Nechal jsem jej vylepit na příslušné koleji - a nevydržel tam ani den. Asi se nějakému anonymovi nelíbil.
Ach jo, jakou že má ten Zlatuška e-mailovou adresu?
(Mimochodem, vrbí se nějaký skandálek na Filosofické fakultě UK. Už skoro nestíhám o tom všem psát...)
Pravý ženevský vtip
Odpolední čaj v honosném domě v centru Ženevy. Chic hostitelka přináší stříbrný čajový servis, nalévá čaj a ptá se: Chcete jednu kostku cukru nebo žádnou?
Jihočeské matky dětem: Další upřesnění
Akce nabývá nebývalého rozsahu, už je nás skoro pět...
Na četné žádosti účastníků akce se sraz posouvá ze 17:30 a na 17:15, přičemž čas odstartování průvodu se nemění (17:30).
Čtvrthodinka mezi 17:15 a 17:30 je vyhrazena blíže nespecifikovaným sociálním aktivitám (rozumíme si, že).
Dále žádám všechny naše příznivce, aby se pokusili stvořit nějaké pěkné logo celé akce. Protože logo je základ propagace. :-)
Otřesné zážitky ze studia na vysoké škole
Na vysoké škole humanitního typu jsem strávil celkem šest let. Za tu dobu jsem na akademické půdě zažil ledacos, včetně několika momentů, které dodnes považuji za neuvěřitelné. Píše Tadeáš Fučík.
No jistě, opět se hlásí oblíbená Akademie LN. Narazil jsem v ní na jeden starší článek, ve kterém T. Fučík popisuje své nejotřesnější zážitky ze studia na nejmenované škole. A to:
1. Přišel na konzultaci přednášejícího, který ale na místě nebyl!
2. Přišel na konzultaci přednášejícího, který si četl noviny!
3. Kvůli státním svátkům odpadly přednášky!
4. Státnice začaly o dvacet minut později!
Závěr je jednoznačný: Domnívám se, že pokud bych si býval jako student připlácel, mohl jsem na všechny uvedené problémy upozornit už během studia. [...] Otázkou zůstává, zda bych něčeho dosáhl.
Nedosáhl, Tadeáši. To ti zcela garantuji.
Mimochodem, tímto vyhlašuji své nejotřesnější zážitky z doby přednášení na vysoké škole:
1. Vypsal jsem konzultační hodiny a nikdo na ně nepřišel!
2. Státní svátky se zásadně vyhýbaly dnům, ve kterých jsem přednášel!
ČTK nezůstává pozadu
Stres z blížících se Vánoc dolehl i na pracovníky ČTK.
Ve zprávě Padající vánoční smrk zranil čtyři lidi, kterou převzaly Lidovky, se dozvídáme, že za všechno může vychřice. Dokonce dvakrát.
A přitom je vichřice docela kamarádská. Zcela nezištně lámala stromy, které na několika místech blokovaly dopravu. To je milé! Stromy blokují dopravu, šup, přiběhne vichřice a pěkně je poláme, asi za trest.
Na stejné téma: Policisté ohraničili zasaženou část náměstí páskou, kolem níž se shromažďovali zvědavci. Úplně vidím, jak policisté přemýšlejí, jak ohraničit místo činu, když v tom si ten nejbystřejší z nich všimne jakési pásky, kolem níž se shromažďují zvědavci. To je nápad, ohraničíme to touhle páskou!
Situace kolem spadlého stromu je ve zprávě popsána vpravdě naturalisticky: Na zemi se povalovaly i větve. Děsivé.
Zábava s internetovými obchody
Najde se e-obchod, který by mohl hodit kamenem?
Případ první: Vltava.cz
O Vltavě už jsem tu několikrát psal. Nejdřív mi nutili sebrané spisy Jaroslava Foglara, protože se jim zdály etymologicky nejblíž sebraným spisům Jaroslava Seiferta, pak přestali odpovídat na maily, přestože se dušují, že na ně odpovídají okamžitě, v nejhorším případě do druhého dne.
Dnes už je sedmnáct dní, co (i přes mé urgence) neodpověděli. Žádný zákazník, taky zákazník.
Případ druhý: Amazon.fr
Objednal jsem si knížku s dobou doručení 12 dnů. Po třech týdnech mi napsali omluvný mail, že nejsou schopni zajistit doručení před Vánoci, a proto mi nabízejí možnost objednávku zrušit.
Rozhodnutí jsem odložil na druhý den. Naštěstí - protože hned ten druhý den mi přišel od Amazonu další mail, tentokrát s oznámením, že mou zásilku právě předali poště.
Případ třetí: Kosmas.cz
Nějakým způsobem se mi podařilo objednat si tituly, které nebyly skladem. Vložil jsem je do košíku, byl jsem informován o tom, že nejsou na skladě, ale že hned jak přijdou, budu o tom informován.
Zaplatil jsem, má zásilka byla předána kurýrní službě, a poté jsem dostal oznámení, že žádané tituly již jsou skladem. Třesu se, zda se jenom zpozdil mail nebo celý sklad. Protože v tom druhém případě naložili kurýrovi prázdnou krabici...
Nový český blog o vážné hudbě
Čili slibovaný Mikuláš. Před přečtením článku laskavě zarecitujte básničku nebo zazpívejte písničku. Budliky budliky.
Svůj gramec na Chininu můžu zabalit, protože se objevil jinačí sekáč. A ten se nezakecá.
Autor lakonicky tvrdí, že se blog bude věnovat hudbě, kterou má rád, ale z již publikovaných příspěvků se dá usoudit, že to bude převážně o hudbě vážné. Přejme mu hodně síly do dalších dnů!
Tentokrát se zbláznil Vavroň z Práva
Napsal článek a pak přeházel slova! Je to normální?
Jiří Vavroň, Právo, je podepsán článek zveřejněný na novinkách.cz. Zaujme vás už nadpis: Ceny zboží se odlišují podle regionů až o desetikoruny. Kliknul jsem v domnění, že se dozvím něco o tom, že na Českobudějovicku stojí obyčejný rohlík 30 Kč nebo že nejnovější model BMW se v Praze prodává o 40 Kč dráž než v Brně.
První věta perexu: Nejdráže je na Plzeňsku, levněji na Pardubicku. Po prozkoumání tabulky cen dospějete k názoru, že tam asi mělo být nejlevněji, ale původní vyznění, které objevitelsky naznačuje, že když je jeden region nejdražší, tak existuje alespoň jeden jiný region, který je levnější, je prostě kouzelné.
Samotný článek obsahuje celé čtyři věty. Tři z nich stojí za zmínku.
Za "pomocí statistiky" jsme koupili... začíná první věta. Za pomoci možná, pomocí možná, ale za pomocí? To bych se z toho skoro zapomočíl...
Třetí věta: Zatímco kilogram hovězího stál v Plzni přes 152 korun, na Pardubicku byl například o deset korun levnější. Například o deset korun levnější - to tedy znamená, že byl například i o dvacet korun levnější nebo o šedesát korun dražší. Vavroň chtěl zřejmě sdělit, že například na Pardubicku byl o deset korun levnější. Dejme tomu. Jenže z tabulky přiložené k článku vyplývá, že na Plzeňsku stojí kilo hovězího 159,30 Kč (což je jistě přes 152 Kč, ale také třeba přes 32,60 Kč) a na Pardubicku 140,17 Kč. Rozdíl 19,13 Kč, náhodou to vyšlo na halíř přesně.
A čtvrtá věta, nad tou se musíte skutečně zamyslet: Cenu ovlivňuje koupěschopnost občanů, která v tom kterém kraji je ovlivněna počtem nezaměstnaných a průměrnou mzdou, dále konkurencí obchodníků, počtem supermarketů a hypermarketů, shodují se analytici. Nechápete? Vždyť je to tak prosté: Analytici se shodují, že cenu ovlivňuje koupěschopnost občanů, která je ovlivněna počtem nezaměstnaných, průměrnou mzdou, konkurencí obchodníků a počtem supermarketů a hypermarketů.
Že jsou tyto parametry rozdílné nejen kraj od kraje, ale i město od města, si jistě domyslíte sami. A ohledy neberte přitom na slovosled.
Rozhodnutí padlo, kupuji lyže
Není možné žít pod Alpami a nelyžovat.
Potřebuji lyže, vysvětlil jsem přátelům a ti mi dali doporučení na obchody s lyžemi. Není třeba nákup zbytečně protahovat, obchody jsem si prostě utřídil podle abecedy a zamířil do prvního v pořadí.
Prohlédl jsem si vystavené lyže a nebyl jsem spokojen. Ca va? ptá se prodavač. Nech si svoje savíky a zavolej mi vedoucího. A poklusem! Hlas jsem nezvedl, jenom trochu obočí. Co se budu rozčilovat.
Račte si řát? Vedoucí bezpyskáč. Rád bych si u vás koupil lyže, svěřil jsem se mu. Vedoucí se uklonil a zamířil k vystaveným modelům. Zarazil jsem ho. Ty ne, chci lyže Völkl. Lyže, na kterých jezdí náš pan prezident. Vedoucí zamrkal.
Váš prezident nelyžuje? otázal jsem se zájmem. To dělá chybu. Náš prezident je veliký sportovec. A lyžuje zásadně na lyžích Völkl, jednou jsem to viděl na takové velké fotce.
Vedoucí si začal něco šeptat s prodavačem. Co je šeptem, to je čertem, pošťouchl jsem je, protože bylo před Mikulášem a přišlo mi to tedy dvojnásob vtipné.
A vida, už je přinášejí. Mé nové lyže. Přesně takové, o které se opírá náš pan prezident. Podpultové zboží. A ještě hůlky, ty jsou důležité. Bez hůlek se nemůžete odpichovat. Říká se, že na délce hůlek hodně záleží, ale není to pravda. Nejdůležitější je barva. Aby vám pěkně ladily k lyžím. Jinak nemáte šanci na sjezdovce někoho zaujmout, ani když se odpichujete oběma hůlkama najednou.
Vázaní, no to je těžké. Nevím, čím se pan prezident k lyžím přivazuje. Poručil jsem si Marker, mám na ně hezké vzpomínky z dětství.
A lyžáky, naboso po ránu nelyžuji. Tohle jsou lyžáky? Však to vypadá jako kolečkové brusle, akorát tomu chybějí ta kolečka. Dejte mi Salomony, to jsou dobré brusle. Černé nechci! V černých jsem lyžoval loni a připadal jsem si jak černý mstitel. Něco světlejšího, tak.
Než mi namontují vázaní, přečtu si návod k lyžákům. U lyží žádný nebyl, to každý ví, že se lyže nestrkají do mikrovlnky. A vida, doporučení: Nelyžujte pod vlivem alkoholu. Kdo to vlastně loni po těch čtyřech panácích dostal nápad sjet si v noci na neosvětlenou sjezdovku? To byla jízda, která mě zocelila. Dneska už sjedu všechno.
A tak mám lyže, ale co, nemusí každý vědět. Jdu do práce a tvářím se neutrálně. To umím, odkoukal jsem to od svého mýdla. Mydlím si to po chodbě a vidím ty zvědavé pohledy. Tak co, máš? Lyže, koupil sis lyže? Tož koupil, co by ne. A jaké, pověz! Tož tak. Šedivé s jemným proužkem. Co jim budu povídat o našem panu prezidentovi!
Užívám si, odpočívám
Nohy na stole, sklenka desetiletého portského, dobrý doutník... Ale no tak! K portskému se přece nekouří!
Čekáte snad, že sem budu něco psát? Nenechte se vysmát! Včera jsem poskytl rozhovor a od té doby nedělám, dokud mě z chalupy nevyžene sám král Miroslav.
Co se tady budu s něčím sepisovat? Ať pracují jiní! Já už jen poskytuju rozhovory a znuděně u toho zívám... Jo, a čekám, až se někdo odváží odpovědět na otázku - protože zatím se neodvážil nikdo.
Jihočeské matky dětem: Kdy, kde, jak
Přinášíme aktuální zprávy o masové akce Jihočeské matky dětem.
Ponejprve tedy: Stále máme akutní nedostatek časopisů! Jestli se nechcete se svými skvosty rozloučit, vepište do nich svou adresu, Řetězka vám je vrátí!
Akce začíná shromážděním jihočeských matek dne 23. prosince 2003 v 17:30 před pražským hotelem Don Giovanni (metro Želivského). Průvod se zformuje a za zpěvu a hraní vánočních koled se vydá Izraelskou ulicí do ulice Nad Vodovodem. Cílem je první modrý kontejner v této ulici. Naposledy prolistujeme své věrné přátele a vhodíme je do kontejneru. Tím akce končí, účastníci se rozcházejí a zpoza rohu vychází do té doby skrytá Řetězka a vrhá se do kontejneru.
Pokud by nějaké skupině potenciálních účastníků pochodu nevyhovoval stanovený termín, je možné vyjednávat o jeho změně. Sledujte tyto stránky.
Il est fou, Agnan!
Le jardin de son oncle qui était plus grand que le chapeau de sa tante.
Čímž chci říct, že stačilo zamávat platební kartou a přišel Le Pere Noël s vánočním dárkem: Malým Mikulášem v originále. Le petit Nicolas. Neříkejte, že se vám v dětství nedostala do rukou knížka Mikulášovy patálie. U příhod Mikuláše a jeho kamarádů se báječně bavím i dnes. Ba co víc, já je umím téměř nazpaměť.
A tak otevřu knížku a s překvapením zjišťuju, jak dokonale umím francouzsky: "Protože pořád říká: Podívejte se mi do očí! No a v polévce jsou taky oka." To jsem přeložil z originálu. Jako živé! Čte se mi to velmi lehce, narozdíl od Tři mušketýrů, které jsem začal v originále číst před měsícem a pořád ještě jsem u Tří darů otce d'Artagnana.
Jen jednoho se bojím. Abych se na Mikulášovi nenaučil francouzsky víc než je zdrávo. Aby mi ty fráze nepřešly do krve. Abych pak jednou na poradě nevstal a nonšalantně nepronesl: Řekni to ještě jednou a dostaneš do nosu! Protože pak by mě zachránilo jen to, že přiběhne dohlížitel Polívka, celý rudý, a zazvoní konec přestávky.
A všude tolik zášti, až to smrdí
Jsem citlivý chlapec. Ano, v nadpisech posledních pěti článků na Chininu je pět vykřičníků, ale jsou to vykřičníky citlivé. Když se v Pikové dámě Heřman zastřelí, rozpláče mě to. Včera se zastřelil třikrát, dneska ráno dvakrát.
Ve své citlivosti se nebráním zábavě, ba ani té nevkusné. Obhrouble a poťouchle komentuji pseudomoudrosti Lidových novin a dělám i horší věci. Dnes se například navezu do White Doga kvůli jeho článku Chinaski - co mi na nich vadí. Článek je zařazený do rubriky Šlendrián, což přesně odpovídá, nikoli však textu rádoby kritizovanému, ale textu rádoby kritizujícímu.
White Dogovi totiž záští bělají klouby (oj, to jsem dnes vtipný). Text písničky 1970 označí za ultrastupidní a následně dílo tzv. analyzuje, podrobí důkladnému kritickému zkoumání. Což se vylučuje.
Teď budu děsně chytrý a děsně vážný. Kritik nechť si vybere: buď ať zkoumaný objekt prostě zavrhne jako břečku, kýč nehodný zkoumání a debatování, nebo ať jej zkoumá a debatuje, ale s vědomím (hyperchráněného) kooperativního principu. Čímž mám na mysli to, že kritik předpokládá, že kritizované má smysl, že o něčem vypovídá.
Odbočka: Klasický příklad kooperativního principu v rozhovoru: - Jak to jde Jiřímu ve škole? - Bývá dochvilný. Předpokládáme, že odpovídající spolupracuje a skutečně odpovídá na otázku (a usuzujeme, že to tedy s Jiřím nebude žádná sláva). Stejně tak předpokládáme, že Picasso maluje čtverečky proto, že se tím snaží něco sdělit, a ne proto, že neumí malovat kolečka. V takovém případě (v případě uměleckého díla) je kooperativní princip hyperchráněn.
Spíš než po verších, je vhodnější text písně (či báseň) posuzovat jako celek. Jistě, můžeme se vysmát autorovi verše "Tygře, tygře, žhavě žhneš", protože tygr přece nerozumí lidské řeči, oslovení se opakuje (jaká vata!) a upozorňovat tygra na to, že hoří, je čirý nesmysl. Takovéto výklady prostě zákonitě míří špatným směrem.
A tak tedy White Dog nepochopil, že rok 1970 je pouze symbolem všech těch roků v socialismu, nepochopil termín Husákovy děti, protože Gustavu Husákovi se holt v roce 1970 žádné děti nenarodily (a s despektem přidat před funkci prvního tajemníka ÚV KSČ jen, to už zavání ztrátou paměti), nevšiml si absurdního dorůstání Husákových dětí do Kristových let a zcela mu uniklo, že fráze a tlachy jakej pán, takovej krám, nehas, co tě nepálí, co můžeš, sleduj z povzdálí jsou uvozeny veršem naši mi vždycky říkali.
Podstatou White Dogova příspěvku je prosté sdělení: Nemám rád Chinaski. Není třeba takové sdělení zdůvodňovat. Ale když už, tak by ty důvody měly být pádné a srozumitelné. A ne vycucané z prstu a kulhající na obě nohy, které si namohly při procházení webu Českého statistického úřadu.
Text písně 1970 jistě neaspiruje na Nobelovu cenu za literaturu. Ale zrovna v tvorbě kapely Chinaski jej považuji za jeden z těch hlubších. Je to povzdech těch (a nad těmi), kteří prožili mládí v socialismu, naučili se být pasivní a nevybočovat z řady. A ta lhostejnost k okolí jim vydržela až do dneška. A že je to sakra silný ročník.
Je to snad málo na jednu pitomou písničku?
Výměna zdroje
Dnešní příhoda mého kolegy, který se mimo jiné stará o hardware.
Stalo se tu jednomu pánovi, že zdroj v jeho počítači přestal být kompatibilní s NOSMOKE.EXE, a tak se s mým kolegou dohodl na výměně. A že prý ať se neobtěžuje, že ten nefunkční zdroj sám vymontuje a přinese. Kutil.
To také udělal, leč kolega tu v tu chvíli nebyl, a tak tady nechal zdroj ležet. Takový obyčejný zdroj. Vede z něj spousta napájecích kabelů. Spousta stejných napájecích kabelů. A pokud do hardwaru trochu vidíte, tak víte, že je jedno, který kabel kam zapojíte, pokud do sebe konektory pasují.
Kolega přišel a podlomil se v kolenou. U zdroje totiž byl lísteček se vzkazem: Pro jistotu jsem popsal výstupy. A u každého kablíku byla nalepená cedulička. Harddisk, žlutým doprava. CD-ROM, červeným doleva. A tak dál.
No co, nemusí všichni vědět všechno a i stejně vyhlížející kabely mohou mít různé účely. Dotyčný asi ještě netuší, že dostane nový zdroj, s novými kabely, bez ceduliček. A to jsem na něj pak zvědavý, na fyzika.
Kolejní rada: Případ uzavřen!
Pokud spolu se mnou sledujete příběh gaunerské kolejní rady na jedné brněnské koleji, mám pro vás dobrou zprávu. Kolejní rada už není.
Pro připomenutí: Upozornil jsem rektora Zlatušku na podvody při volbě kolejní rady, má žádost o prošetření doputovala na Útvar kontroly MU, odkud mi přišel velmi svérázný dopis, a dnes jsem se konečně dozvěděl výsledek kontroly:
Šetření průběhu voleb bylo ukončeno 18. 11. 2003 a v plném rozsahu potvrdilo skutečnosti, které jste uvedl ve svém podnětu z 29. 10. t. r. S ohledem na výsledky šetření byl případ postoupen k dořešení paní prorektorce Gregorové, která v rámci své působnosti rozhodla, že volba kolejní rady, konaná dne 29. 10. 2003, je neplatná, a nařídila konání nových voleb.
Občanská společnost se rozbila!
Tomu říkáte občanská společnost? Kde jsou ti aktivní jedinci, utvářející naše životní podmínky?
Kde jsou ty nadšenci, kteří v převlečení za jihočeské matky vymýšlejí logo pro naši sensační akci? Kde jsou ty hromady časopisů, ke kterým již nemáte citové vazby? Kde jsou ti odvážlivci, kteří jsou ochotni (aspoň na Vánoce) udělat dobrý a veselý skutek?
Já se tu snažím, pachtím, připravuju vystoupení patnáctičlenného orchestru, se kterým se budu muset v mém omezeném pražském čase několikrát sejít, abychom nazkoušeli nějaké ty vánoční koledy, protože náš happening před Řětězčiným domem musí mít odpich a šmrnc, a vy nic?! Ani nenapíše, že byste rádi přišli, ale musíte se cpát cukrovím?
A když už jsme u těch osobních výtek, jestlipak víte, že jsem dosud neobdržel ani jednu žádost o rozhovor?! To ENimENa nezajímá, jestli konzumujeme stejné drogy, slečnu z Neratovic v noci nebudí ze spaní, že neví, jestli jsem na gymnáziu nezažíval podobné příhody, Adamovi Javůrkovi je fuk, co zrovna poslouchám? Dvacetjednička je hluchá k tomu, co si myslím o papežovi? Ani Jiří Bureš se nezeptá, proč mám datum publikování na stejném místě jako 15 % významných českých blogů?
Tady už skutečně nezbývá než parafrázovat kolegu Howadoora: Ach, pán tomu říká občanská společnost... Pán je tak trochu prase.
Stávka!
Můj život jde ze stávky do stávky.
Přiletím do Ženevy, ubytuju se na ubytovně - bum! Uklízečky stávkujou.
Přiletím do Londýna - bum! BA stávkujou. Samozřejmě, že jsem letěl s BA.
A dneska: autem nedojedu ani ke kostelu, zácpa se během pěti minut ani nepohne, tak to otáčím, že se pokusím projet spodem, a další zácpa, i když už je to tu maličko lepší. Místo pěti minut jsem do práce jel tři čtvrtě hodiny.
Důvod? Bum, chci říct stávka. Tentokrát spojená s blokádou silnice. Jako kdyby někoho zajímalo, že tu ochranka pracuje za 1300 euro měsíčně, na několikaměsíční smlouvy a bez zdravotního a sociálního pojištění. To ta Francie musí sousedit zrovna se Švýcarskem?
Jihočeské matky! Chceme víc časopisů!
Žádáme všechny o pomoc!
Zatím se podařilo shromáždit (update 1. 12. 2003 11:18):
4x Cosmopolitan
1x Elle
3x Premiere
15x Rolling Stone
Chybí nám Maxim, Esquire, Quo a další! Neříkejte, že nemáte! Pokud se vše podaří, bude hození časopisů přes plot vrcholem vánočního happeningu, na kterém budou amatérští hudebníci hrát koledy! Jedinečná akce!
Pokud plánujete svou účast (akce proběhne v Praze), dejte prosím v komentáři vědět, jaké termíny vám vyhovují. Štědrý den dopoledne? Den předtím večer? Dřív?