Schoval jsem se do auta, ale skrz namrznutá skla nebylo vidět ven. Naštěstí jsem si vzpomněl na mon ami flexible, vyškrábal jsem si na předním skle okénko a vyrazil jsem. Po dvou metrech jsem zastavil a vyškrábal si okénko i na zadní sklo.
Vzpomněl jsem, jak jsme v zimě jezdili po Tatrách wartburgem. Táta hlavu nad volantem, snažil se zahlédnout aspoň něco, máma hadrem leštila zamlžené přední sklo zevnitř, my děti jsme tajily dech, abychom toho moc nenamlžily... prostě bylo to napínavé.
Ale dneska mi to přišlo spíš nebezpečné. Sakra, copak tohle auto nemůže mít rozmrazování skel??? A v tu chvíli mi došlo, že tohle auto rozmrazování skel má. Po patnácti minutách jízdy naslepo docela úspěch.
Žádné komentáře:
Okomentovat